
Karolína se těšila, až začne bydlet se svou nejlepší kamarádkou Zuzkou. Zpočátku si společné bydlení nemohly vynachválit, jenže s příchodem zimy se objevily první neshody. Zuzka měla totiž jeden zvyk, který Karolíně pořádně lezl na nervy. Když pak přišlo vyúčtování za plyn, začalo být mezi kamarádkami pořádně dusno.
Koncem léta jsme se s kamarádkou Zuzkou nastěhovaly do vysněného bytu se dvěma samostatnými pokoji. Znaly jsme se už od střední školy a těšily se, jak si společné bydlení užijeme. Nájem i ostatní výdaje jsme si dělily napůl a zpočátku všechno fungovalo skvěle. Jenže s příchodem zimy nastaly první problémy.
Zuzka měla totiž jeden zvláštní zvyk. Milovala spaní při otevřeném okně, a to i v těch největších mrazech. Zatímco v jejím pokoji topení běželo naplno, ledový vzduch proudil do celého bytu. Několikrát jsem ji prosila, aby okno alespoň na noc zavírala, ale vždycky se jen usmála. „Vždyť se o účet za plyn podělíme napůl. To nebude žádná tragédie,“ mávla nad tím rukou.
Z účtu za plyn se mi zatočila hlava
Moje nejhorší obavy se naplnily ve chvíli, kdy nám přišlo vyúčtování za plyn. Částka byla více než trojnásobná oproti tomu, s čím jsme počítaly. Když jsem uviděla výslednou sumu, málem se mi podlomila kolena.
Počkala jsem, až se Zuzka vrátí domů, a hned v kuchyni jsem před ni položila vyúčtování. Jakmile částku uviděla, zbledla. Místo omluvy mi ale připomněla naši dohodu, že všechny výdaje platíme rovným dílem.
To už jsem se neudržela. Nehodlala jsem doplácet na její rozmary a zbytečné plýtvání teplem. Prošla jsem předchozí vyúčtování, spočítala obvyklou spotřebu a navrhla, že zaplatím svou polovinu běžných nákladů. Zbytek nedoplatku, který podle mě vznikl kvůli jejímu větrání, měla uhradit ona.
Zuzka nakonec souhlasila, ale bylo vidět, jak moc ji to naštvalo. „Tak fajn. Odteď si ale budeme počítat každý litr vody a každou kilowatthodinu elektřiny,“ odsekla.
Z nejlepší kamarádky se stala cizí osoba
Myslela jsem si, že zaplacením účtu bude celá nepříjemnost za námi. Jenže jsem se pořádně spletla. Od té chvíle se mezi námi všechno změnilo.
Společné večery u filmů a dlouhé rozhovory v kuchyni byly minulostí. Zuzka mě začala ignorovat, vyhýbala se mi a při každé příležitosti si neodpustila nějakou jedovatou poznámku. „Ty jsi zase nechala rozsvíceno v koupelně? A kdo to asi zaplatí?“ rýpla si do mě třeba.
Z našeho útulného bytu se najednou stalo místo, kde jsem se necítila dobře. Neustále jsem přemýšlela, co zase řeknu nebo udělám špatně. Bylo mi z toho smutno. Na jednu stranu jsem byla přesvědčená, že jsem se zachovala správně. Na druhou stranu jsem si uvědomovala, že kvůli penězům přicházím o nejlepší kamarádku.
Už počítám dny, kdy se budu moct odstěhovat
Několikrát jsem se pokusila naši situaci urovnat. Chtěla jsem si se Zuzkou v klidu promluvit a vrátit naše soužití alespoň trochu do normálu. Jenže ona o žádné usmíření nestála.
Místo smíchu a společných plánů teď mezi námi panuje nepříjemné ticho. Nikdy by mě nenapadlo, že něco tak obyčejného, jako je otevřené okno, může zničit dlouholeté přátelství.
Začala jsem si proto potají prohlížet inzeráty a hledat nové bydlení. Do konce nájemní smlouvy nám zbývají ještě tři měsíce a já už teď počítám každý den. Nejvíc mě ale mrzí, že až se odstěhuju, nejspíš za sebou nezavřu jen dveře našeho společného bytu, ale také jednu důležitou kapitolu svého života.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




