Katarína (40): Na práci z domova jsem si přivykla natolik, že mezi lidmi už nevydržím dlouho

Říká se, že člověk je tvor společenský. Pravda to určitě bude, ale podle mého názoru platná v jiném století. Moderní doba totiž jako kdyby na lidskost, kamarádství a upřímné vztahy zapomněla. Vždyť každodenní život mezi lidmi je v současném čase, přiznejme si to, jen o shonu a penězích, stresu a negacích.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (39): Manžel se z home office nepoučil. Zase doma nehne prstem a já jsem na zhroucení

Netoužila jsem za každou cenu zapadnout

„Musím to, abych měl tamto… Jen já, druhý už mě nezajímá. Hrůza!“ Někomu podobný způsob žití možná vyhovuje, ale já ten případ nejsem. Než žít ve falešném světě, který je skrz na skrz sobecky nevyzpytatelný, pak snad raději v žádném…

Už od mala jsem bývala klidné dítě. Se spolužáky ráda prohodila slovo, to ano, ale pokud mi opakovaně čímkoliv ubližovali, zájem vyprchával. Takže ani snaha, „na sílu“ zapadnout, nepatřila k mým povahovým rysům. Kamarády jsem si pečlivě vybírala a kolektivním akcím, na nichž se kde kdo jen přetvařoval, vyhýbala. Pokud bych tehdy dostala na výběr mezi cestou se školou na lyžařský výcvik anebo možností, koupit si za ušetřené peníze šaty, brala bych všemi deseti šaty.

Mohlo by Vás zajímat:

Káťa (31): Manžel nadával, že nezvládám home office, domácnost a syna. Pak si to zkusil sám

Vadil mi každodenní stereotyp

Později, na střední i vysoké jsem sice několik skutečných kamarádů měla, a bylo to fajn, ale musím přiznat, že minimálně dojíždění do škol se mi skutečně zajídalo. Ne kvůli cestě, ale kvůli lidem. „Fíha, přecpané tramvaje dvakrát každý den, to bude síla!“ byla má první slova, po otevření vyrozumění o přijetí. Radost následovala až v druhém kroku. Studia jsem však ve zdraví přežila a na některé zážitky ráda vzpomenu.

Přesto představa, trávit i celý další život dojížděním někam, byla strašákem. Každé ráno vstávání, honění se oblékat, pak pozorovat ty podivné obličeje v dopravě a nakonec dorazit do práce, kde stejně každý myslí jen na sebe, přičemž v případě zisku i jedné korunky na výplatní pásce navíc, klidně nezná bratra… Ne, tento životní stereotyp, na který je naučena většina lidí, mi více než vadil.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (37): Práce z domova ze mě udělala většího asociála, než jsem byla. Začínám mít ze sebe strach

Při pandemii jsem jásala

Situaci jsem proto řešila příležitostnými pracemi z domova. Jenže takových příliš neexistovalo. K mému nepochopení totiž až do nedávna bývalo „železným pravidlem,“ že snad každý musel za prací někam dojíždět a veškerý zbylý čas ze dne pak trávit v pochybné kanceláři, která stejně stojí majitele jen zbytečné peníze navíc za pronájem. Inu, nepochopila jsem. Ale, jak říkala moje máma „svět nepředěláš.“

Rozumím, že dělníci a manuálně pracující lidé si stroje domů vzít nemohou, ale většina jiných profesí kanceláře skutečně nepotřebuje. Situace se horšila. A když už to vypadalo, že budu muset zase začít někam dojíždět, přišla paradoxní spása v podobě covidové pandemie. Svět se zastavil a nepřemýšlel snad nad ničím více, než nad tím, jak přetvořit co nejvíce profesí na tzv. „home office.“ Jásala jsem!

Mohlo by Vás zajímat:

Ester (32): Nejprve jsem kvůli umělé inteligenci přišla o práci, pak o vztah. Nevím, jak se postavit zpět na vlastní nohy

Lidi mi vůbec nechybí

Zatímco jiní smutně tápali a domácím prostředím trpěli, já si tehdy našla stabilní zaměstnání, a od té doby den co den pracuji. Hezky sama doma, bez síly ubíjejícího cestování a nutnosti nadbytečně komunikovat s lidmi, kterým je má maličkost stejně lhostejná, a potřebují akorát tu dobře odvedenou práci. Jsem spokojená a styl „home office“ bych už nevyměnila za nic na světě. Jen se obávám, aby to mé štěstí co nejdéle vydrželo.

Za pět let minimálního vycházení ven a žití doma, jsem od okolí již natolik odvyklá, že už dokonce i šest stanic nacpanou tramvají, když musím něco zařídit, mi způsobuje noční můry. Ale! Jak říkám, kdyby k sobě současní lidé dokázali být slušnější a milejší, možná bych si ještě ráda zvykla. Ovšem za situace, která je venku dnes, zájem fakt nemám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (29): Manželovi vadí, že na mateřské pracuji. Já si ale myslím, že jen žárlí