Facebook
Instagram
Káťa se jako plno žen ocitla v situaci, kdy musí pracovat z domova a do toho se starat o syna a domácnost. Její manžel jí s ničím nepomáhal, a ještě jí přidával tím, že na ni v jednom kuse řval. Jak to vyřešila?
Těšila jsem se, až Davídek začne chodit do školky a já se vrátím do práce. Jenže idylka dlouho nevydržela. I mně nařídili, abych zůstala na home office.
Zatímco manžel koukal na zprávy, já koupala syna
Nejsem typ matky, která posadí dítě před televizi a dělá si své. Davídek má spoustu hraček, ale u ničeho nevydrží. Vždycky za mnou přišel a dožadoval se pozornosti a mně lámalo srdce, když jsem ho prosila, aby vydržel.
Jenže stejně jsem za ním odbíhala a do toho vařila oběd. Když bylo hezky, nechtěla jsem, aby jen seděl doma, takže jsme šli ven, a pak teprve jsem se vrhla na úklid a večeři. V tu dobu chodil z práce Pavel, najedl se, šel se dívat na zprávy, zatímco já koupala malého a dávala ho spát.
Vyčetl mi, co jsem celý den dělala
Teprve poté jsem se vrhla na práci. U počítače jsem dřepěla i do dvou do rána. Říkala jsem si, že to vydržím, však školky zase otevřou. Bohužel Pavel začal nadávat. Když jsem pracovala, přišel, abych už šla spát. Řekla jsem, že mám práci a musím ještě pověsit prádlo, ale on to nechápal. „Co jsi dělala celý den?!“ I když jsem mu to vysvětlovala, stejně říkal, že jsem neschopná.
Večer co večer za mnou chodil, abych šla spát, až už jsem toho měla dost. „To nemůžeš usnout beze mě? Ty máš v práci klid, já ne!“ křikla jsem na něj. Vyposlechla jsem si akorát, že tímhle půjde naše manželství do háje a bude to moje vina.
Vyměnili jsme si to
Pak se stalo, že manželovi nařídilo vedení firmy střídavý home office a mě osvítila myšlenka. Řekla jsem mu, že musím do práce a bude se muset o vše postarat on. Ten se jen šklebil, ať si klidně jdu, že to nebude problém. Já jsem jela na naši chatu na konci města a pracovala jsem odtamtud.
Přes den mi od něj chodily zprávy. Nevěděl, kde co máme, ptal se, co má Davídkovi uvařit, a když jsem přišla domů, byla to katastrofa. Všude bordel, Pavel vypadal, že odpadne, večeře žádná a k obědu měli namazaný chleba. Na moji otázku, proč neuklidil a nedal nádobí do myčky, odpověděl, že zapomněl.
A co myslíte, že dělal večer? Práci, kterou přes den nestihl. Druhý den jsem opět jela na chatu a Pavel volal, kdy přijdu, že musí pracovat. „Však pracuj, vždyť jsi říkal, že to není problém,“ vrátila jsem mu to. Naštěstí není úplný buran, takže uznal, že z domova se pracuje těžko, a vzal si na starost aspoň uspávání. Už se těším, až bude vše normální.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
