Kateřina (39): Manžel se chová jako malé dítě a vyžaduje neustálou pozornost. Už mě nebaví dělat mu roztleskávačku

Říká se, že muži jsou jen velké děti, a v případě mého manžela to platí stoprocentně. Kryštofovi táhne na čtyřicítku, ale v mnoha ohledech se chová jako umíněný malý kluk. Dlouho jsem to snášela s nadhledem, ale v poslední době mi dochází trpělivost a tento kolotoč emocí mě začíná vážně vyčerpávat.

Simona (46): S tchyní jsem přerušila kontakt kvůli jediné hádce. Nejvíc tím trpí můj manžel

Stačí i sebemenší neúspěch

V jádru je to dobrý člověk, skvělý táta a domů nosí slušné peníze, které nám zajišťují pohodlný život. Jenže jeho věčné sebelitování a pesimismus jsou k nevydržení. Jakmile se mu v práci něco nepovede nebo narazí na drobnou překážku, vidí všechno v černých barvách. Místo abychom si užívali společný čas, musím ho neustále utěšovat a přesvědčovat, že se svět nezbořil a všechno bude zase v pořádku.

Poznat jeho špatnou náladu není těžké; vchází do bytu s výrazem, jako by nesl na ramenou celé Krušné hory. Sedne si ke stolu a mlčí, i když za ním přiběhne náš malý Tomášek s novým obrázkem nebo ho dcera prosí o hru. Je to rituál, který znám nazpaměť. Musím si k němu přisednout, obejmout ho a začít z něj páčit, co se děje. On nejdřív jen odmítavě mávne rukou s tím, že mě nechce zatěžovat, ale je to jen hra – ve skutečnosti netrpělivě čeká na moji další snahu.

Jana (34): Manžel letěl k moři, já šla s batohem do Krkonoš. Prospělo nám to oběma

Únava z věčného chválení

Když se konečně rozpovídá, obvykle zjistím, že jde o naprostou hloupost, které by si jiný ani nevšiml. Začne se ale shazovat, jaký je neschopný břídil a jak zase všechno zkazil. Já pak musím spustit naučenou písničku o tom, jak je úžasný, geniální a nenahraditelný. Teprve pak se uklidní, začne se usmívat a chovat normálně, tedy až do dalšího drobného zádrhelu. Už mě nebaví dělat mu každý den roztleskávačku a zvedat mu sebevědomí.

Moje kamarádka mi poradila, ať jeho nálady prostě ignoruji a dělám, jako že nic nevidím. Zkusila jsem to před měsícem. Když se vrátil domů zamračený, beze slova jsem mu předložila večeři a pak vzala děti do města na zmrzlinu. Doufala jsem, že ho ta sebelítost přejde, když nebude mít publikum, které by ho litovalo. Jenže po našem návratu nebylo po klidu ani památky, naopak na mě čekalo další drama.

Zlomeným hlasem mi oznámil, že jsem necitelná a že už ho nejspíš nemiluji, protože je mi jeho trápení lhostejné. Pro svatý klid jsem ho nakonec zase musela obejmout a zeptat se ho: „Co se ti tedy stalo?“ Kryštofa miluji a chci s ním být, ale cítím se v pasti. Vždycky jsem si myslela, že žena má být tou křehčí polovičkou, ale v našem vztahu je to přesně naopak a role silné opory rodiny zbyla jen na mě.

Petr (36): Myslel jsem, že nová luxusní koupelna zachrání naše manželství. Místo toho mě má žena jen sprostě využila

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].