Kristýna (34): V mládí jsem ignorovala varování lékařů a ničila si zdraví. Dnes kvůli své hlouposti nemůžu mít děti

V dospívání jsem si dost užívala. Jezdili jsme s kamarády po festivalech, pořád jsem byla někde v trapu a nehleděla jsem na svoje zdraví.

Hana (39): Vymazala jsem těhotnou kamarádku ze života. Nedokážu se smířit s tím, že já mámou nejspíš nikdy nebudu

Nedbala jsem na hygienu

Dost často jsem jezdila na různé akce, kde jsem neměla možnost dodržovat základní hygienické návyky. Nebrala jsem ohled na to, v jakém stádiu cyklu se zrovna nacházím, často jsem pila, nedostatečně jsem si myla ruce a ne vždycky jsem byla zcela přítomná, když jsem zacházela s hygienickými prostředky.

Už v šestnácti jsem mívala dost časté problémy a moje gynekoložka mě varovala, že jestli to nepodchytíme, můžu se s nimi potýkat po zbytek svého života. Jenže když vám v šestnácti letech někdo řekne, že až budete starší, budete mít problém, je vám to jedno. Zdá se to jako úplně jiná realita.

A tak jsem dál varovné signály ignorovala, dál se bavila a řešila jen nějaké ty zevní příznaky, aby mi to nebylo nepříjemné, ale svůj životní styl jsem odmítala změnit. Takhle jsem fungovala až do nějakých pětadvaceti let, kdy jsem si začala všímat, že mám opravdu velké problémy a uvědomila si, že bych je měla řešit.

Daniela (40): Manželova hypochondrie nám otravuje život. Stačí bolest hlavy a naše plány se hroutí jako domeček z karet

Teď nesu následky

Jenže když jsem to začala řešit, moje gynekoložka mě varovala, že už je možná pozdě. Zkoušely jsme různé způsoby od antibiotik, přes alternativní léčbu, ale moje problémy přetrvávaly a staly se z nich chronické.

S přítelem jsme se ve třiceti rozhodli pokusit se o dítě, ale po dvou letech se nic nezměnilo. Když jsme šli za doktorkou, poslala nás na testy a hned se ukázalo, kde je problém. „Ty vaše táhlé problémy prostě vytvořily prostředí, ve kterém se vajíčko neusadí. Alespoň to tvrdí výsledky testů.“

Oba jsme s přítelem byli zklamaní, protože to znamenalo, že svoje vlastní děti mít nejspíš nebudeme. Samozřejmě chápu, že můžeme dítě adoptovat, ale o to mi ani tak nejde. Spíš přemýšlím nad tím, jak jsem mohla tomu všemu předejít a lituju, že jsem se řešení tak dlouho vyhýbala.

Linda (41): Můj muž má po práci klid, já druhou šichtu. Tohle manželství mě pomalu zabíjí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].