Daniela (40): Manželova hypochondrie nám otravuje život. Stačí bolest hlavy a naše plány se hroutí jako domeček z karet

Že se budu muset starat o děti, když je budu mít, s tím jsem počítala. Ale že stejnou míru péče bude vyžadovat i dospělý člověk, kterého jsem si vzala, jsem nečekala. Měl by přece být schopný se postarat sám o sebe, místo toho se celá naše rodina třese, aby táta neonemocněl.

Žofie (27): Společné bydlení mi otevřelo oči. Místo partnera mám doma přerostlé dítě, které musím obskakovat

Začalo to po porodu prvního dítěte

Poprvé jsem si toho všimla, když jsem porodila první dítě. V mém šestinedělí manžel onemocněl a místo toho, abych po porodu odpočívala, běhala jsem od plačícího novorozence k manželovi, který vypadal, že za chvíli umře. A protože jsem byla citlivá a nejistá, vážně jsem se o něj bála.

Samozřejmě, když mi pak došlo, že měl jen obyčejnou chřipku, hrozně jsme se pohádali. Dokonce jsem chvíli přemýšlela, že odejdu k rodičům. Byla jsem neskutečně zklamaná a vytočená. „Potřebovala jsem po porodu odpočívat a místo toho jsem se musela starat o tebe. Ublížilo mi to.“

Začal se omlouvat a prosil mě, ať zůstanu, že už nic podobného nikdy neudělá. A opravdu několik let se nic takového nedělo a pokaždé, když se jen pokusil přehodit odpovědnost za péči o něj na mě, rychle jsem mu vysvětlila, že takhle to nepůjde.

Nina (29): Pohlídala jsem kamarádce děti a pochopila, že vlastní nechci. Moje upřímnost mě stála přátelství

Zkazil nám výlet

Před pár lety ale skončil v nemocnici. Vypadalo to, že má infarkt. Nakonec se ukázalo, že byl přepracovaný a úzkostlivý, ale jeho hypochondrie od té doby nabrala nové grády. Stačí, aby ho rozbolela hlava a chodí po bytě a naříká, jako by ho měla odvézt pohřební služba.

V zimě jsme si všichni doma vystřídali nějakou chřipku, která byla opravdu nepříjemná. Po letech školkových virů jsem opravdu imunní vůči všemu, ale tohle mě skolilo na celý týden. Když lehl manžel, byl zrovna víkend. Měli jsme naplánovaný výlet, a tak jsem se rozhodla, že pojedu jen s dětmi a manžela necháme doma.

Okamžitě se na mě naštval. „Tak mně není dobře a vy odjedete? To snad nemyslíš vážně, ne?“ Pokračoval o tom, že možná znovu skončí v nemocnici a co pak? Přece ho nenechám samotného. Nakonec jsme provinile zůstali doma a já mu dělala čajíčky a nosila prášky. Ale došlo mi, že takhle to nejde. Nemůžu žít s člověkem, který se o sebe nedokáže postarat. Je přece dospělý!

Sabina (46): Manžel nás po letech vytáhl na hory, ale choval se jako cizinec. Netušila jsem, že má tajný plán

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].