Olga (32): Vdala jsem se za bohatého muže. Rodiče očekávají, že z toho budou něco mít

Nevím přesně, kdy mě rodiče přestali vnímat jako dceru a začali ve mně vidět zdroj peněz. Možná to bylo ve chvíli, kdy jsem jim ukázala zásnubní prsten a zmínila, že Adam má vlastní firmu, vilu a pronajímá bytový dům, který zdědil po babičce. Nikdy jsme nežili v luxusu, vyrůstala jsem v paneláku na okraji města a v létě jsme jezdili na chatu k tetě. Teď se ale cítím jako bankomat. Nejhorší na tom je, že když odmítnu pomoct rodičům, připadám si jako zrádkyně.

Filip (36): Rodičům a sourozencům jsem vždy pomáhal. Po letech jsem pochopil, že hranice mezi dobrotou a naivitou je velmi tenká

Cítila jsem se trapně

„Dceru máme moc šikovnou! Ulovila hotového prince!“ chlubil se otec nad fotkami ze svatby všem známým. Stála jsem v kuchyni a slyšela každé slovo. Nebyla to upřímná pýcha, ale spíše očekávání, co z toho budou mít oni.

Po obědě za mnou přišla máma a polohlasem navrhla, jestli bychom je nevzali do Řecka, kde jsme byli na svatební cestě. Když jsem namítla, že si tím nejsem moc jistá, jen mávla rukou. „Ale prosím tě, pro vás jsou to přece drobné!“

Adam mě pak vzal za ruku a pošeptal mi, že to čekal. Kvůli tomu, co rodiče říkali, jsem se cítila hrozně trapně. A to nebylo všechno. Začali se u nás objevovat bez ohlášení, klidně v sobotu večer. Vozili sice domácí vývar, ale hned kritizovali naši lednici nebo to, že žijeme moc „světově“.

Vrcholem bylo, když jsem je jednou našla v obýváku, jak přesvědčují Adama, aby jim půjčil tři sta tisíc na nové auto. Adam to později popsal trefně – nebyl to rozhovor, ale monolog s očekáváním okamžitého souhlasu.

Richard (32): Přítelkyně posílala rodičům každý měsíc peníze. Není divu, že se nehrnuli do hledání práce

Musela jsem říct dost

Další víkend dorazili s nákupním lístkem. Máma se tvářila, že je to drobnost, a táta dodal, že když teď všechno máme, nemůže to být problém. Každý den pak telefonovali a diktovali další požadavky – od opravy televize až po nové boty. Měla jsem strach říct ne, abych v jejich očích nebyla tou, která zradila vlastní krev.

Jenže když se jednoho dne máma objevila u dveří a rovnou mě požádala, abych se podívala na jejich složenky, už jsem to nevydržela. „Mami, to nepřichází v úvahu. Nejsem banka a nebudu vás sponzorovat,“ řekla jsem rozhodně, i když mi srdce bušilo až v krku.

Máma se zatvářila uraženě. V tu chvíli mi ale došlo, že pokud nepostavím jasnou hranici teď, bude to ještě horší. Máma se naštvala a práskla dveřmi tak silně, až se otřásl náš svatební portrét.

Maruška (26): Rodiče si na mě vzpomněli, až když jsem se provdala za bohatého muže

Stálo mě to spoustu sil

Adam mě mlčky objal a řekl, že je na mojí straně. Několik dní bylo ticho, které pak přerušila dlouhá zpráva od mámy plná zklamání. Psala, že oni by pro mě udělali všechno. Došlo mi, že to jejich „všechno“ platí jen tehdy, když budu plnit jejich očekávání.

Odepsala jsem krátce: „Mám vás ráda, ale nebudu vás živit.“ Od té doby spolu mluvíme jen občas. A i když mě to mrzí, pocit viny postupně vystřídal klid.

Pochopila jsem, že láska k rodičům nevyžaduje, abych se stala jejich sponzorem. Kdyby měli finanční problémy, bylo by to jiné. Ale oni ještě chodí do práce a vydělávají. Nic jim nechybí. Tato volba mě stála hodně sil, ale jsem ráda, že jsem ji udělala.

Helena (27): Rodiče se rozvádí a matka po mně chce, abych ji živila. Už asi chápu tátu, proč odešel

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].