Richard (32): Přítelkyně posílala rodičům každý měsíc peníze. Není divu, že se nehrnuli do hledání práce

Nedávno jsem stál pod deštníkem a připomínal si páté výročí našeho příjezdu do Dublinu. Neměl jsem zrovna náladu na oslavu. Den předtím jsem přišel o práci a hledání nové mi moc nešlo. Dávky, na které jsem měl nárok v příštích několika týdnech, problém nevyřešily. Moje přítelkyně Markéta a já jsme měli značné výdaje. Ne proto, že bychom si žili nad poměry, ale proto, že jejím rodičům se prostě nechtělo pracovat. Ona tvrdě makala, aby je mohla podporovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (35): Rodina ve mně vidí jen plnou peněženku. Musela jsem rázně zakročit

Rodiče by měli pomáhat dětem, ne naopak

Dříve jsem si neměl na co stěžovat. Své zaměstnání jsem měl rád – pracoval jsem ve velkém skladu, který zásoboval místní obchody s oblečením. Často jsem žertoval, že jsem tady udělal kariéru v pravém americkém stylu. Začínal jsem vybalováním balíků a skončil jako vedoucí desítek skladníků. Tahle práce mi vyhovovala. Vždycky jsem si myslel, že dokážu vést lidi.

Markéta začala pracovat v jednom pubu, pak chvíli hlídala děti a nakonec se uchytila v malé účetní kanceláři, přestože měla jen středoškolské vzdělání. Kromě toho si přivydělávala vyplňováním daňových přiznání pro známé. Často pracovala dlouho do noci, ale věděla proč. Některé měsíce vydělávala víc než já. Ne že by se to na našem rozpočtu projevovalo, spoustu peněz totiž posílala svým rodičům.

Nešlo mi to do hlavy. Nemám nic proti tomu, když si rodina pomáhá, ale podle mě by měli rodiče podporovat své děti, ne naopak. Několikrát jsem Markétě řekl, že čím víc jim posílá, tím víc nám to chybí v rozpočtu. Také jsem neviděl, že by to její rodiče motivovalo k hledání práce. Přijeli jsme do Irska, abychom si našetřili na byt, ne abychom podporovali její zdravé rodiče.

„Ale oni to potřebují, nevede se jim moc dobře,“ opakovala stále se smutným úsměvem.

Věděl jsem, že její nezaměstnaná matka měla problém vyjít s penězi, zvláště když ještě podporovala Markétina bratra, který měl zanedlouho maturovat. Její otec byl z těch, co pořád sní o plánech, které nikdy nevyjdou. Kdysi se pokusil podnikat, ale Markéta dodnes splácí jeho dluhy. Nemohl jsem pochopit, že ho neštvalo, že je závislý na své dceři...

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (26): Rodiče si na mě vzpomněli, až když jsem se provdala za bohatého muže

Hledal jsem si práci

Kdybychom spočítali, kolik peněz Markéta poslala svým rodičům, určitě by se ukázalo, že do Čech šla pěkná částka. Když jsem přemýšlel, kolik metrů čtverečních bytu bychom si za to mohli koupit, naštvalo mě to.

„Musíš si s nimi o tom promluvit! Takhle to dál nejde...“ říkal jsem jí často. Markéta však své rodiče milovala až příliš a nepřestala jim posílat peníze.

Teď se to ale musí změnit. Když nemám práci, budeme na tom špatně i my.

„Přišel jsem o práci, konec pomoci rodičům,“ oznámil jsem Markétě. Bolelo mě u srdce, když jsem viděl zoufalství v jejích očích.

Večer jsem slyšel, jak pláče do telefonu. Určitě volala se svou matkou. Věděl jsem ale, že situace je vážná a nastal čas, aby Markéta pohlédla pravdě do očí. Už si nemůžeme dovolit podporovat její nepracující rodiče, protože i náš osud je teď nejistý. Musela dospět. A pokud se na nás její rodiče na chvíli naštvou, tak to bude muset vydržet.

„Co s námi bude?“ zeptala se smutně, když jsme si šli lehnout.

Začal jsem ji utěšovat, přestože jsem sám neměl tušení, co nás čeká. Bál jsem se stejně jako ona. Hledal jsem novou práci, kde to jen šlo. Nevzdával jsem to – rozesílal jsem životopisy, ptal jsem se známých. Bez úspěchu. Markétina výplata a to málo, co jsem dostal od úřadů, sotva stačilo na naše výdaje. Už ani neříkala, že by chtěla něco poslat domů...

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (30): Přítelkyně proti mé vůli trvá na svatbě v kostele. Prý se tam brali její rodiče a přineslo jim to štěstí

Její rodiče se konečně rozhýbali

Ale byl jsem si jistý, že kdyby jí náhodou přišly nějaké extra peníze nebo třeba vyhrála v loterii, hned by něco poslala domů. Taková byla moje Markéta. Dělila se o všechno, co měla.

Já takový nejsem. S kým bych se měl dělit? Moji rodiče už dávno zemřeli a vyrůstal jsem v dětském domově. Ale Markéta byla v této situaci čím dál skleslejší. Až jednoho dne...

„Táta si našel práci. Umíš si to představit? Pracuje!“ vykřikla. Zrovna jsem se vrátil z města, unavený a znechucený, protože jsem se na dalším pohovoru dočkal odmítnutí. Oči jí zářily radostí a usmívala se. Začala mi vyprávět, že se její otec zaměstnal v nějaké dopravní společnosti.

Ulevilo se mi, že se konečně rozhýbal.

„Táta se stal vedoucím řidičů,“ oznámila mi Markéta po několika týdnech.

Musím přiznat, že v té chvíli jsem k budoucímu tchánovi pocítil respekt a obdiv. Markéta byla štěstím bez sebe. Poté si i její matka našla práci jako uklízečka v soláriu. Byla to těžká práce, ale přinášela stabilní příjem. Tahle zpráva mě potěšila ještě víc.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (23): Tchyně mi vynadala, že jsem nepřinesla věno. Nechápe, že moji rodiče nemají peníze

Teď máme na krku jejího bratra

O pár dní později jsem potkal známého. Ze zvyku jsem se ho zeptal, jestli neslyšel o nějaké práci. Řekl mi, že v kině, kde pracuje, hledají uvaděče. Další den už jsem kontroloval lístky na večerním představení. Konečně jsme mohli trochu volněji dýchat. I když jsem nevydělával majlant, měli jsme dost na život. Dokonce jsme začali šetřit.

Ale to by nebyla moje až příliš hodná Markéta, kdyby se, jakmile nejhorší chvíle minuly, nevrátila k pomáhání rodině. Tentokrát, aniž by se mě zeptala, nabídla svému mladšímu bratrovi, aby nějakou dobu zůstal u nás.

„Bude pracovat a vydělá si na studium,“ vysvětlovala mi nejistě, asi se obávala mé reakce.

Nemusela se bát. Nezlobilo mě to, nebyl důvod. Vždyť jsem už věděl, jak moc svou rodinu miluje. A protože ji miluji, její rodina je i mou rodinou. Nejsou to pro mě cizí lidé. Stanovil jsem jen jednu podmínku: její bratr se bude podílet na všech výdajích. Ať se naučí, že peníze nerostou na stromě. To mu určitě jen prospěje...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (24): Rodiče si o mně myslí, že jsem líná. Přitom mám únavový syndrom

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.