Hynek (30): Neměl jsem doprovázet manželku k porodu. Teď se na ni tam dole nedokážu podívat

Moje manželka Adriana (31) byla ráda, když jsem navrhl, že budu u porodu. Slíbil jsem, že ji budu držet za ruku, protože z toho všeho měla celkem obavy. Slib jsem splnil, ale zpětně mě to trošku mrzí.

Mohlo by Vás zajímat:

Oldřich (36): Manželka má i rok po porodu problémy s milováním. Stydí se za svoje tělo

Chtěl jsem být u porodu

Těšil jsem se na to, že se stanu tátou. Adriana čekala kluka, takže, co si budeme říkat, to je pro chlapa bonus. Ale byl bych rád i za holku. Hlavní pro mě tehdy bylo, že se všechno vyvíjí správně. Adrianě rostlo břicho a když se malý začal tam uvnitř hýbat, bylo to něco neuvěřitelného.

Z práce jsem vždy pádil domů, abych jim oběma byl na blízku. Adriana se mi smála, protože od takového sedmého měsíce jsem byl jako na trní. Měl jsem načteno všechno o porodech, i o těch předčasných, takže jsem nedokázal pořádně vydržet na jednom místě. Pořád jsem jí volal a psal, jestli je v pořádku.

A tak nějak jsem počítal s tím, že až nadejde čas, budu u toho. "Opravdu to chceš?" ptala se mě manželka. "Proč ne? Vždyť přijde na svět náš syn," nadhodil jsem. "Jako, já budu ráda. Ale ne každý chlap to zvládne," posmutněla trochu. "Co tě nemá. Rozhodně budu u toho a celý čas tě budu držet za ruku," řekl jsem vážně a políbil ji.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohuslav (39): Manželka se mnou odmítá spát i dva roky po porodu. Myslím, že je frigidní

Byl jsem u porodu

Adriana přenášela, nebo jak se tomu vlastně říká. Náš Adámek totiž nikam nespěchal. Rozhodl se přijít na svět tři dny po termínu. Bylo kolem jedné v noci, když mě Adriana vzbudila s tím, že už je asi čas. Popadl jsem připravenou tašku a chvátal do auta.

Pak jsem zjistil, že Adriana nemůže chodit tak rychle. Vrátil jsem se pro ni, jemně ji obejmul a pomalu jsme kráčeli ven. Ona těžce dýchala, já byl nervózní. Nakonec všechno dobře dopadlo a včas jsme dorazili do porodnice.

I tam se mě ptali, jestli chci být u toho. Neviděl jsem důvod, proč bych měl odmítnout. Když jsem držel Adrianu za ruku, vlastně jsem toho moc neviděl, protože se mi do očí draly slzy. Pak se doktor zeptal, jestli chci přestříhnout pupeční šňůru. Zamrkal jsem, abych pořádně viděl, a přesunul jsem se od hlavy své ženy k jejím intimním partiím. A to jsem asi neměl dělat. Jedna věc je číst o tom, druhá vidět to na vlastní oči. Roztřásly se mi ruce a sestra mi musela přidržet předloktí. Přestříhl jsem tu věc jenom s vypětím všech sil.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (35): Byl jsem se ženou u porodu. Po tom všem, co jsem viděl, s ní nemám chuť spát

Trochu mě to vykolejilo

Zbytek mám tak nějak v mlze. Když Adrianu a malého odvezli na pokoj, někdo mě navigoval, ať se převleču a jdu domů. Probral mě až chladný noční vzduch před porodnicí. Mám svou ženu rád a znám dobře každý kousek jejího těla. Ale na tohle jsem nebyl připravený. Asi jsou věci, které by chlapům měly zůstat utajeny.

Adámek je i s maminkou doma už půl roku. Fungujeme docela dobře, jsem šťastný, že mám rodinu. Jen jsem stále z hlavy nevyhnal to, co jsem viděl u porodu. Adriana se v posledních týdnech pokouší vrátit náš sexuální život do starých kolejí, ale mně to moc nejde. Některým polohám se vysloveně vyhýbám, nedokážu se na ni podívat tam dolu. Netušil jsem, že mě porod tak rozhodí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (35): Manžel trval na tom, že musí být u porodu. Zničilo nám to intimní život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.