Facebook
Instagram
Když Lada (47) získala lepší práci s dobrým platem, těšila se na nové kolegy i na změnu prostředí. S ohledem na to, že už si vzhledem k věku nemůže až tak moc vybírat, za ni byla velmi šťastná. To ale ještě netušila, že i přes porozumění se všemi novými kolegy a úspěchy v práci bude její zaměstnání v ohrožení.
Když jsem se rozhodla změnit práci, tak jsem kromě obav z nového cítila zároveň radost ze získané příležitosti. Dostala jsem totiž lepší místo v nedalekém větším městě, takže jsem se těšila na příjemnou změnu. To jsem ale ještě nevěděla, že mi moje nová pozice přinese spoustu problémů.
Když jsem přišla do kanceláře, všichni byli milí. V nové práci jsem si snadno zvykla, a protože děti už mám obě dospělé, mohla jsem si dovolit začít dělat i přesčasy. Na kolegy ani peníze jsem si zkrátka nemohla stěžovat, proto by mě ani nenapadlo, že budu brzy uvažovat o změně zaměstnání z úplně jiných důvodů.
Pracovala jsem přesčas
Stalo se to, když jsem jednou zůstala přes čas sama v kanceláři. Byl to pátek a blížil se víkend, takže kolegové spěchali domů za svými rodinami a na své naplánované víkendové akce. Já jsem nic v plánu neměla, takže jsem se v klidu ponořila do svého účetnictví. Objevil se ale nějaký háček ve fakturách, takže jsem zcela zapomněla na čas. Když jsem se podívala na hodiny, s hrůzou jsem zjistila, že už je půl jedenácté. Pomyslela jsem si, že je dobře, že máme každý svůj čip a poměrně snadno fungující bezpečnostní systém pro zamykání dveří, který zvládám.
Najednou jsem uslyšela šramot
Asi tak kolem jedenácté jsem uslyšela divný šramot. Pak něco spadlo. Myslela jsem, že se strachy zblázním. Slyšela jsem kroky, které se blížily ke kanceláři. Jediné, na co jsem se v danou chvíli zmohla, bylo schovat se pod stůl a čekat. Když jsem nenápadně mezi nohami stolu vykoukla, zahlédla jsem u dveří do kuchyňky naproti kanceláři temnou postavu. Navíc nešla rovně, ale zmítala sebou ze strany na stranu. Nevěděla jsem, co si počít. Sebrala jsem veškerou odvahu a ze stolu popadla sešívačku. Do druhé ruky jsem si připravila mobil s číslem policie. Plížila jsem se kanceláří za postavou. Ta si mě prozatím ani nevšimla. Když už jsem byla nadosah, rychle jsem rozsvítila a vykřikla. Postava na mě nevěřícně zírala.
Společné tajemství
Při pohledu zblízka se mi ulevilo. Ovšem jen na okamžik. Ta postava totiž nebyl nikdo jiný než můj pod obraz opilý šéf. Kolegové mi říkali, že se rozvádí, takže tohle bude nejspíš jeho noční útočiště. Když jsem se ho zeptala, co v kanceláři dělá, zamumlal něco, že si promluvíme ráno, že už musí jít spát. Dělal, jako když tam ani nejsem, a svalil se na sedačku v předsíni. Bylo jasné, že má svých problémů dost, a tak jsem ho nechala raději být a šla domů. Obávala jsem se ovšem pondělí a setkání se střízlivým šéfem.
Od té doby je na mě šéf zasedlý
Přestože v pondělí dělal šéf jakoby nic, podle jeho stydlivého pohledu je evidentní, že si na svůj páteční trapas pamatuje. U toho to ale bohužel neskončilo. Od té doby je totiž ke mně jako vyměněný. Dostávám samé těžké, téměř nesplnitelné úkoly. Když se mu snažím vysvětlit, že jsou některé z jeho požadavků nadměrné, většinou mi ještě přidá další. Řekla bych, že se mě snaží odsud dostat, abych kolegům neprozradila jeho tajemství. Ještě jsem ale nesebrala odvahu, promluvit si s ním narovinu. Mám strach, že by bylo ještě hůř.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
