Libuše (65): V lázních jsem potkala zajímavého muže. Z okouzlujícího vdovce se však vyklubal podvodník

První dny v lázních byly těžké. Jako pětašedesátiletá vdova jsem se po smrti manžela cítila osamělá a ztracená v labyrintu chodeb a procedur. Vše se ale změnilo třetí den u večeře, kdy si ke mně přisedl Jindřich. Elegantní vdovec, který se svým vkusným oblečením v záplavě lázeňských šusťákovek vyjímal jako exotický pták. Rychle jsme zjistili, jak moc máme společného – oba jsme znali prázdnotu po ztrátě partnera a toužili po někom, s kým by se dal sdílet šálek ranní kávy.

Jindřiška (68): Věřila jsem vnukovi a svěřila mu byt. Po návratu z lázní na mě ale čekalo nepříjemné překvapení

Moje dny získaly barvy

Od té chvíle jsme byli nerozluční. Procházeli jsme se po kolonádě, pili kávu v kavárnách a Jindřich mě svými historkami dokázal rozesmát k slzám. Cítila jsem se s ním znovu jako mladá dívka a ostatní lázeňské dámy mi jen tiše záviděly.

Když navrhl, že si půjčí auto a vezme mě na výlet, a to celé na jeho účet, byla jsem nadšená. Jindřich byl neobyčejně pozorný, nosil mi drobné dárky a neustále mluvil o naší společné budoucnosti v Praze, kam mě chtěl brzy vzít do své oblíbené kavárny.

Jolana (55): Odjela jsem na tři týdny do lázní. Jediná zpráva od dcery mě přiměla okamžitě se vrátit domů

Potřeboval drobnou laskavost

Den před plánovaným výletem však přišel na snídani neobvykle rozrušený. S těžkým povzdechem mi vysvětlil, že mu banka kvůli chybě v systému zablokovala kartu a odblokování potrvá dva dny. Potřeboval nutně zaplatit osmnáct tisíc korun za pronájem auta a zálohu na výlet, jinak by všechno propadlo.

Viděla jsem jeho rozpaky a bez váhání jsem mu nabídla pomoc. Byla to sice většina mých úspor na pobyt, které jsem si měsíce odkládala z důchodu, ale Jindřichovi jsem plně důvěřovala. Sliboval, že mi peníze vrátí hned po odblokování účtu, a zasypal mě vděčnými polibky na ruce.

Šárka (60): Všechny úspory jsou pryč a můj syn se kvůli hanbě skrývá v cizině. Dala bych cokoli za to, abych ho mohla znovu obejmout

Čekala jsem marně

Peníze jsem mu předala v hale a domluvili jsme se na večeři v šest. V půl sedmé jsem však u stolu stále seděla sama. S bušícím srdcem jsem nakonec zašla na recepci, abych se na něj zeptala. Recepční mi s lítostivým pohledem oznámila, že pan Jindřich se už před dvěma hodinami odhlásil a odjel. Celý svět se se mnou zatočil. Uvědomila jsem si, že historka se zablokovanou kartou byla jen past a já naletěla jako naivní holka. Zůstala mi jen prázdná peněženka a zlomené srdce.

Další dny se neskutečně vlekly a já se vyhýbala lidem. Moje lázeňská kamarádka Marie mě však nenechala utápět se v žalu, přinesla mi čaj a sedla si ke mně. Když jsem se jí se slzami v očích přiznala, co se stalo, jen mě objala. „Naletěla by každá z nás, byl neuvěřitelně přesvědčivý,“ konejšila mě. Její slova mi pomohla pochopit, že i když mě někdo krutě zneužil, nesmím kvůli tomu zanevřít na svět a přestat lidem věřit, jen musím být příště mnohem opatrnější.

Na konci pobytu pro mě přijely mé děti. Synovi jsem na jeho starostlivou otázku, zda je vše v pořádku, jen tiše odpověděla: „Ano, všechno je v pořádku.“ Nechtěla jsem je zatěžovat svými chybami. Od té doby uplynulo několik měsíců. Rána na duši se pomalu hojí, a i když mě tehdejší ztráta stále bolí, nelituji, že jsem na chvíli otevřela své srdce. Jindřich mi sice vzal úspory, ale vrátil mi pocit, že život může být krásný v každém věku. Teď už si dám větší pozor, ale před světem se rozhodně neuzavřu.

Josef (73): Myslel jsem, že mě vnuk přišel navštívit z lásky. Ve skutečnosti mě ale přišel obrat o všechny úspory

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].