Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Markétino manželství se rozpadlo v době, kdy probíhalo další a další umělé oplodnění. Nyní je sama a její bývalý si nepřeje, aby použila jejich embryo jako poslední šanci na splnění svého snu.
Bývalý manžel má mladou slečnu a já mám poslední roky šanci otěhotnět. Šance jsou nulové, na seznámení s někým novým se necítím a na reprodukční klinice je stále embryo, které manžel nechce „použít“. Jsem zničená.
Dlouhá cesta před námi
David dlouho nechtěl děti. Byli jsme spolu od pětadvaceti, ale deset let se na rodičovství potřeboval „připravit a užít si“. Já věděla, že nebudeme vyloženě připravení nikdy. Pak jsme si „přestali dávat pozor“ a čekali, že do pár měsíců otěhotním. Nestalo se a po roce jsme už seděli na reprodukční klinice na konzultaci.
To, co David zprvu nechtěl, nyní stálo hromadu peněz a psychického úsilí. Ubíhaly další roky a my si procházeli manželskou krizí. Už jsem ani nevěděla, zda s ním dítě chci. Nedokázali jsme ten neúspěch ustát. David mě neuměl psychicky podpořit, když mi bylo nejhůř, a ztratili jsme k sobě respekt.
Byl před námi poslední pokus, poslední zmražené embryo čekalo na klinice a já zjistila, že má David milenku. Následoval rozvod, který nebyl pěkný, a já to odnesla finančně i zdravotně. Teď jsem pár let sama, mám po čtyřicítce a šance na děti se mi zmenšila na úplné minimum. Potkat někoho nového, chytnout ho za límec a rovnou ho táhnout na kliniku? Přirozeně totiž otěhotnět prý nemohu.
Poslední embryo, které stále čeká
Při pomyšlení, že máme po těch letech a výdajích ještě jedno embryo na klinice, se mi chce plakat. Co, kdyby to vyšlo? Jenomže k tomu je potřeba souhlas obou. David o tom nechce slyšet. Má novou partnerku, která je mladá. Možná s ní bude mít děti „jedna dvě“. Nezajímá ho, že já se jen tak k miminku nedostanu.
Jeho přítelkyně by jistě nezvládla, kdyby mi dal svolení, a já bych pak nosila jeho dítě pod srdcem. Chtěla jsem se jí ozvat a promluvit si s ní. Dostalo se ke mně ale, že mě má za zoufalou hysterku. Asi mě tak popsal bývalý manžel. Nenávidím ho, protože budu věčně žít s pomyšlením, že mi možná zabránil v početí vytouženého dítěte.
Nic bych po něm nechtěla, klidně bych sepsala smlouvu, aby nemusel platit ani korunu. „Ale já s tebou už děti nechci, pochop to! Je to uzavřená kapitola.“ To mi řekl naposledy, když jsem se chtěla sejít i s právníkem. Jsem z toho v depresi, a tudíž nemám ani sílu někde randit nebo pročítat seznamky. Připadám si jako troska.
Zbytečně vyhozené peníze
Za uskladnění embrya platím ročně pár tisíc, k takzvané likvidaci je potřeba podpis nás obou, což nedokážu. Stále doufám, že se stane zázrak. Nedávno jsem potkala bývalého kolegu, zašli jsme na skleničku a po dlouhé době mi s někým bylo fajn. Jenomže i kdyby z toho vzniklo něco „víc“, musela bych jít s pravdou ven.
„Mám poslední roky.“ Ještě mě napadlo, že si seženu kamaráda, který by do toho se mnou šel. Nebude to snadné a ani rychlé, čas běží. Moje matka mi radí, abych věnovala energii něčemu jinému. Zatím nejsem připravená.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
