
Stella bojuje s následky odchodu svého manžela. Byli spolu čtvrt století a místo společného důchodu si našel manžel novou partnerku.
Ještě nejsem rozvedená. Manžel Alex odešel tak rychle, že právní dohru konce našeho manželství bude řešit z pohodlí nového domova.
Tento rok je pro mě tragický
Na jaře tohoto roku jsem si začala všímat změn v chování u svého manžela. Vychovali jsme spolu dvě děti, přežili jejich vylétnutí z rodného hnízda a já se těšila na druhé líbánky. Na čas, který na sebe budeme mít. Na peníze, které konečně utratíme za sebe a společné zážitky. Těšila jsem se, že společně zestárneme a zúročíme náš dlouholetý vztah. Bohužel nevyšlo nic.
Manžel čas trávil často mimo domov a z našeho bankovního účtu mizely peníze. Neustále vybíral hotovost, a to po vysokých částkách v řádu tisíců. Nechtěla jsem být za stíhačku, a tak jsem to dlouho neřešila. Doufala jsem, že si nakupuje sportovní vybavení nebo že plánuje nějaké překvapení pro mě. A vlastně ano, připravil mi velké překvapení. Jen bylo jiné, než po kterém jsem toužila já.
Pravda vyšla najevo velice rychle
Manžel nikdy neuměl lhát, a tak pravda vyšla najevo rychle. Manžel neuměl žít dva životy. Asi se i trápil. Užíralo ho svědomí. Jedno páteční odpoledne mi řekl, že se zamiloval a že se omlouvá. Sbalil si osobní věci a odešel. Celý víkend jsem ležela na posteli a neměla jsem sílu se zvednout. Musela jsem si vzít týden dovolenou, abych se dala trochu dohromady.
Snížila jsem se k tomu, že jsem zavolala společnému kamarádovi. Prosila jsem ho o informace. „Stellinko, já vás mám rád oba. Když ti něco řeknu, budu mít pocit, že jsem zklamal Alexe. A naopak. Jsem z toho špatný. Hele, Alexovi pomátla hlavu mladá holka. Je ve věku vaší dcery. Alex pronajal byt a tam jsou spolu. Myslím si o tom svoje, ale radit nikomu, co má dělat, nebudu.“
Měsíce trápení nejsou u konce
Už to jsou čtyři měsíce, co bydlím sama. Zvykám si. Nejsem pyšná na to, že občas šmíruji poblíž domu, kde bydlí manžel se svou mladou slečnou. Sedím ve vypůjčeném autě a čekám... Viděla jsem je. Evidentně jsou šťastní. Vedli se za ruce, smáli se, manžel jí dal pusu do vlasů a oba nesli velké tašky. Byli na nákupu oblečení. Ona je mladá, má dlouhé vlasy do půli zad, má zadek jako dva kmínky a je krásná.
Mám pocit, že jsem prohrála celý život. Děti se k celé situaci staví neutrálně. „Mami, my jsme s vámi poslední roky nežili. Nevíme, co mezi vámi bylo. Prosím, nechceme nic soudit,“ slyšela jsem od obou. Dále mi děti doporučily, abych si taky našla nového partnera a zažila znovu pocit zamilovanosti. Prý mi to pomůže dostat se z psychického rozpoložení, ve kterém se nacházím. Jenže to není tak jednoduché. Já jsem ta, která byla v manželství spokojená a která zažila šok. A další šok mě pravděpodobně čeká při majetkovém vyrovnání, až se budeme rozvádět. Na stará kolena budu mít hypotéku, abych manžela vyplatila z našeho bytu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




