
Dva roky Klára sbírala odvahu k odchodu od sobeckého manžela, který ji opakovaně podváděl. Jeho poslední milenka se pro ni stala nečekaným impulzem k radikální změně.
Když se náš syn přestěhoval do bytu po babičce, pocítila jsem závan svobody, ale i prázdnoty. Můj život s Petrem se v té době stal prakticky nesnesitelným. Po jeho nesčetných nevěrách a nulové podpoře, ať už finanční či jiné, jsem si konečně musela přiznat, že je se mnou už jen z čisté pohodlnosti. Žili jsme si každý po svém, jen ten jeho život byl o poznání komfortnější – samozřejmě na můj účet.
Dlouho mi chyběla odvaha
„Vážně chceš zůstat sama? Kdo by o tebe stál, co si beze mě počneš?“ říkával mi s oblibou Petr, kdykoli jsem nadnesla téma rozvodu. Byl si moc dobře vědom toho, že je pro ženy stále přitažlivý a jeho ego bylo obrovské.
Stále jsem odkládala rozhodnutí, které ve mně zrálo už přes dva roky. Z mnoha důvodů jsem k němu neměla odvahu. Nebylo snadné udělat tak velký životní krok, který by vše od základu změnil. Neustále jsem si hledala výmluvy – kvůli synovi Tomášovi, rodičům, společnému majetku, z nostalgie nebo jen ze strachu ze samoty.
Klidně mu upeču řízky na cestu
To, co mi paradoxně dodalo potřebnou sílu, byla další manželova milenka. Tentokrát jsem ale neplakala, nebyla v šoku a netrápila se po nocích. Přijala jsem to jako příležitost. Osud mi poněkud drsným způsobem nahrál na smeč! Když jsem zjistila, že Petr tráví večery s mladou kolegyní, bylo rozhodnuto.
„Teď nebo nikdy!“ říkala jsem si a prohlížela si fotky z luxusních večeří a víkendových pobytů, na kterých byl Petr údajně pracovně. Snímky na svůj Instagram nahrávala jeho nová přítelkyně. Ať už to dělala záměrně nebo z naivity, mně tím dodala poslední kapku odvahy.
„Milá slečno, budu jen ráda, když si Petra necháte a postaráte se o něj. Klidně mu hned zítra sbalím kufry, usmažím řízky a upeču buchty na cestu. Napište, jaké máte ráda, ať napeču i pro vás!“ napsala jsem jí a manželovi jsem nechala na stole žádost o rozvod. Pak jsem odjela k rodičům.
Jsem znovu na startovní čáře
Po několika hysterických a dokonce i žárlivých scénách, kdy mě manžel podezříval z nevěry, to vzdal. Prostě pochopil, že to myslím vážně. Navíc za mnou stála celá rodina a dokonce i náš syn, což pro mě bylo obrovským překvapením a zadostiučiněním. Tehdy Petr složil zbraně. Veškeré zařizování kolem rozvodu ale nechal opět na mně – papírování, stěhování, běhání po úřadech. Mám pocit, že by si ode mě klidně vzal i ty řízky na cestu, kdybych mu je nabídla. Bylo na něm vidět, že se mu k mladé přítelkyni příliš nechce, ale nahlas to nikdy nepřiznal.
„Kláro, myslíš, že to zvládneš sama?“ zeptala se mě pár dní po mém odchodu kamarádka. Poprvé v životě jsem si byla naprosto jistá, že ano. Mám tolik plánů, na které dříve nebyl čas. Už mám zaplacený pobyt na horách s přítelkyněmi, zapsala jsem se na dva kurzy, po kterých jsem toužila roky, začala jsem s kolegy chodit na bowling a se sestrou do sauny. Zkrátka konečně žiju!
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




