Martin (51): Moje tchyně je zlá fúrie, která ničí rodinné vztahy. Odzbrojila ji až naše patnáctiletá dcera

muž
Zdroj: Freepik

Martin bere svoji tchyni jako nutné zlo, proti kterému nemá smysl bojovat. Má jinak spokojený život, jen by si přál, aby přestala všechny za zády pomlouvat. Nakonec se ozvala až jeho dcera, a on jí to může jen tiše závidět.

Jana Jánská
Jana Jánská 11. 05. 2026 15:00

Tchyně je v mém životě nutné zlo. Hrozná ženská, co kolem sebe jen rozsévá negativní emoce, pomluvy a rýpání. Naučil jsem se její řeči ignorovat, ale nejraději bych ji nějak setřel. To se podařilo až mé dceři.


Tchyně mi byla od začátku „proti srsti“

Dodnes si pamatuji setkání s budoucí tchyní před více než dvaceti lety. Alena mě s ní seznámila na rodinném obědě, byl jsem nervózní a donesl až příliš opulentní kytici. Celou dobu jsem se snažil být vtipný a zaujmout všechny přítomné. Tchyně jako by si mě ale nevšímala a mluvila hlavně o těch, kdo nebyli kolem.

Dozvěděl jsem se, že její sestra je zrádkyně, která jí jednou málem přebrala snoubence. Aniž bych poznal bratrance své partnerky, věděl jsem o něm nepěkné věci. „Je to ochlasta a hraje automaty. Navenek se snaží tvářit jako svatoušek. Není divu, když ho vychovával neschopný bratr,“ pokračovala, ačkoli se ji Alena snažila zastavit.

„Vy jste mi moc sympatickej. Dcera by to s váma vyhrála. Ne jako ten první, ten ňouma. Ten neumí ani řídit auto!“ nechala se slyšet během loučení. Byl jsem rád, že mám návštěvu za sebou, moc příjemné to nebylo. Ale vyšel jsem z toho v nejlepším světle a bral to jako výhru. Ten rok jsem si Alenu vzal.


Došlo mi, s kým jsem v rodině

Teprve na svatbě mi došlo, že budu muset s tou hroznou ženskou vycházet mnohem častěji. Matka mé ženy se na svatbě chovala opravdu hrozně, pomlouvala snad každého od účesu po náplň práce. Byl jsem si hned jistý, že pomlouvá i mě, jen jsem pro to neměl důkaz. Po letech pak už samozřejmě ano, a ne jeden.

S hrůzou jsem si uvědomil, že ta ženská bydlí relativně blízko, a budeme ji mít doma asi často. Je na pováženou, že jsem nad tím dosud neuvažoval, ale byl jsem tak zamilovaný do Aleny, že mi nemohlo nic kazit radost. Moje obavy se samozřejmě naplnily.

Jediné, co dělala, bylo to, že nás poštvávala proti příbuzným. „Romana se vysmívala vašemu ubohýmu rautu na svatbě. No, kdyby měl někdo nakrmit tu její hroší postavu, musela by mít jeden raut jen pro sebe.“

„Teta tvrdí, že jste se museli brát. Já jí vysvětlovala, že ty šaty byly prostě tak nadýchaný, ale ona mi nevěří,“ vzdychala a my se nestačili divit, co o nás kdo vykládá.To samozřejmě nedělá nikdy dobrotu. A to byl jen začátek!


Dcera se dokázala s tchyní vypořádat jedinou větou

Po dvaceti letech by si jeden pomyslel, že si člověk zvykne. To já nikdy! Co ta fúrie natropila za nedorozumění v rodině, to je nepředstavitelné, a dnes už vím, že je to její jediný koníček. Alena matku hájí anebo se ji snaží aspoň usměrňovat. Děti už si babičku umí podat.

„Babi, ty jen všechny pomlouváš. Máš vůbec někoho ráda?“ zeptala se jí jednou patnáctiletá dcera, která se umí ozvat, a já byl na ni hrdý. Musel jsem se nahlas zasmát. Dceři závidím její přímočarost. Dnešní děcka se nedrží stranou a je to dobře. Já se za ta léta naučil tchyni jen ignorovat. Tchyně je každopádně od té doby skoro až zamlklá.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články