Masakr na mnichovské olympiádě: Německo si chtělo napravit reputaci, ale znovu tekla židovská krev

Olympijské hry s ročníkem 1972, konané v Mnichově, měly svou uvolněnou atmosférou „dát zapomenout“ na ty, jež se konaly v roce 1936 pod taktikou nacistického Vůdce Adolfa Hitlera. Jenomže všudypřítomná euforie dala bohužel polevit bezpečnostním opatřením. Nikdo nikoho nekontroloval a příslušníci policie byli neozbrojení. Útočníci tak měli prakticky volné pole působnosti.

Osudy tří dívek z Volyňského masakru: Staly se služkami a levnou pracovní sílou. Štěstí potkalo jen jednu z nich

Osudné místo i čas: 5. září 1972 ve 4:30

Teroristé vnikli do olympijské vesničky přes plot a byli vyzbrojeni granáty a puškami AK-47. Budovu znali moc dobře, neboť vůdce skupiny Ísa (Latíf Afíf) a jeho pobočník Tony (Júsuf Nazzál) se nechali zaměstnat jako dělníci při stavbě ubytování pro sportovce. Do komplexu, které obýval izraelský tým, se dostali díky ukradeným klíčům.

Šramocení klíče v zámku nejprve probudilo Josefa Gutfreunda, který byl wrestlingový zápasník. Okamžitě se vrhl na dveře a začal je blokovat svými 135 kily. Zároveň se snažil probudit své tvrdě spící kolegy. Ti, kteří se probudili včas, utekli balkonem, ostatní čekal horší osud. Trenér zápasníků, Moše Weinberg se jal chránit sportovce vlastním tělem. Co ale zmůže nůž proti střelné zbrani?

Postřelili ho a donutili k tomu, aby je zavedl do pokojů, kde byli další Izraelci. Zajaty byly osoby z prvního a třetího apartmánu. Pro Mošeho to byla konečná. Ještě jednou se vzepřel k boji, což ho stálo život. Stal se oficiálně první obětí jejich řádění. O pár chvil později to odnesl i vzpěrač Josef Romanov. I on se je pokusil zastavit. Nechali ho vykrvácet. Jelikož byly výstřely slyšet i venku, policie se o útoku dozvěděla během třiceti minut. To byl ale teprve začátek celé tragédie.

Masakr na škole v Dunblane: Muž, který střílel, neměl nikdy vlastnit zbrojní průkaz

Znovu prolít židovskou krev? Nemožné!

Situace nyní vypadala následovně: Dva mrtví a devět rukojmích. Z olympijské vesničky nebylo úniku. Obklíčily ji stovky policistů. A viděl to celý svět. Sice se soutěžilo dál, většina kamer se ale soustředila na probíhající tragédii. Po páté hodině ranní vyhodili teroristé na ulici tělo Weinberga a s ním sepsané požadavky: pokud mají olympioniky ušetřit, musí být z izraelských věznic propuštěno 234 Palestinců.

Byla to nelehká situace. A navíc velmi ožehavá, protože Německo si nemohlo dovolit znovu prolít židovskou krev. Teroristé tak dostali nabídku na neomezenou sumu peněz či možnost vyměnit sportovce za vysoce postavené politiky, třeba bavorského ministra financí. Odmítli to. Trvali na svém. To však neakceptovala izraelská strana - žádná výměna nebude, vězni zůstanou, tam kde jsou, s teroristy se nevyjednává. V ten okamžiku policejnímu veliteli zásahu došla trpělivost a nařídil útok.

Zemřela Anne Marie Hochhalter: V 17 přežila masakr na střední škole, střelná zranění ji ale doživotně poznamenala

Krvavý konec incidentu

Policisté chtěli nejprve zaútočit na komplex, jenomže jim došlo, že se vše vysílá do celého světa. A tak chtě nechtě přistoupili na další požadavek - letadlo, s nímž by teroristé odletěli na Blízký východ. Útočníky a rukojmí nejprve z vesničky odvezli autobusy, ty je dopravily k helikoptérám, se kterými měli odletět na letiště Fúrstenfeldbruck (vzdálené patnáct kilometrů) a poté konečně nasednout do slíbeného letadla.

K tomu ale nemělo dojít. Při přestupu z vrtulníku do letadla je měli zlikvidovat snipeři, jenomže ti, kteří pracovali u bavorské policie, k tomu nebyli absolutně vycvičeni. Neměli ani brýle s nočním viděním. Armáda se nemohla nasadit, operovat v době míru měla zakázáno. Strhla se přestřelka, po půlnoci vhodil jeden terorista do prvního vrtulníku granát. Všichni zemřeli. V druhém stroji byli sportovci nemilosrdně postříleni samopalem. Až v dalších hodinách se podařilo zastřelit pět z celkem osmi útočníků. Zbylí tři byli zajati.

Izrael, jako odvetu, nechal bombardovat palestinské pozice. Mossad zase, v rámci operace Boží hněv, vystopoval a zlikvidoval několik členů teroristické skupiny Černé září. A tři zajatí atentátníci? Ti se dostali na svobodu. Za necelé dva měsíce po masakru unesli další členové skupiny letadlo Lufthansy plné lidí a požadovali, ať jsou jejich spolubojovníci ihned propuštěni, jinak cestující zemřou. Německo nemělo na výběr, soukromým letadlem je dopravili na letiště, kde nastoupili do Boeningu. Ten následně přistál v libyjském Tripolisu, kde byli rukojmí propuštěni. Dva z propuštěných teroristů se podařilo později v rámci Božího hněvu odstranit. Jeden se doposud ukrývá a je na svůj čin pyšný. Německo souhlasilo s vyplacením odškodného pozůstalým ve výši 28 milionů eur až v roce 2022.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Mnichovský masakr
Deník.cz: Pravda o masakru na OH v Mnichově - Statečný boj sportovců i kiks německé policie