
Výběr životní profese, kdy atraktivní vzhled hraje svou roli, může být někdy skutečně zajímavou životní výzvou. Zvláště pokud jde o charismatického gynekologa, jehož profese je pro ženy mimořádně intimní. Své o tom ví i Mikuláš.
Už jako malý jsem si byl naprosto jistý, že jednou budu lékařem. Neměl jsem tehdy ještě jasno v tom, jakému oboru se budu věnovat, ale zdravotnictví mě fascinovalo a postupně si mě zcela získalo. Velkou inspirací pro mě byl můj děda, vážený kardiolog, jehož práce a oddanost pacientům mě provázely celým dětstvím. Jeho příběhy a přístup k medicíně ve mně vzbuzovaly hluboký obdiv a nenápadně motivovali mou budoucí cestu.
Chtěl jsem se stát gynekologem
Nakonec jsem si zvolil obor gynekologie díky své vášni pro reprodukční medicínu. Tento obor mi nabídl jedinečné spojení odbornosti a lidského přístupu, díky kterému mohu být oporou ženám ve všech fázích jejich života.
Roky studia plynuly a já si postupně uvědomil, že můj společenský život prakticky neexistuje. Rozhodl jsem se to změnit a více se zapojit do studentského života. Se ženami jsem neměl problém, dokázal jsem je zaujmout a navázat vztah. Skutečný problém však nastával, když měly tyto vztahy přejít do vážnější roviny. Neustále jsem si říkal, že jsem mladý a na závazky mám ještě dost času. Místo toho jsem si chtěl užívat studentská léta a poznávat svět kolem sebe.
Můj první vztah skončil kvůli žárlivosti
Jednoho dne jsem potkal Andreu. Byla krásná, chytrá a měla vše, co bych si od partnerky mohl přát. V té době jsem právě dokončoval lékařskou atestaci a stal se plnohodnotným lékařem s ordinací v centru města. Po několika měsících jsem ji požádal, jestli by se mnou nechtěla bydlet. Chvíli váhala, ale nakonec souhlasila. Tehdy jsem ještě netušil, že její žárlivost brzy ovlivní nejen náš vztah, ale i můj život.
Získal jsem místo po lékaři, který odešel do důchodu, takže jsem měl práci zajištěnou od samého začátku. Pacientky na mě zpočátku reagovaly s rozpaky, byl jsem mladý a nováček, ale postupně si zvykly. Andrea však na to reagovala jinak. Začala mi volat do práce několikrát denně, vyptávala se, koho zrovna vyšetřuji, a dokonce mi dělala neohlášené návštěvy v ordinaci. Jednou bez zaklepání vstoupila přímo uprostřed vyšetření, což bylo pro všechny zúčastněné nepříjemné. Doma bylo ještě hůř. „Jsi obyčejný děvkař!“ křičela na mě téměř každý den. Snažil jsem se jí vysvětlit: „Andy, to je moje práce. Jsem lékař. Ty ženy ke mně chodí, protože potřebují pomoct.“ Ale její obvinění pokračovala. „Jaký jsi to doktor? Těm ženám se prostě líbíš a ty jim dáváš důvod!“
Byl jsem v šoku. Nic, co jsem dělal, nepřekračovalo hranice mé profese. Přesto to Andrea odmítala pochopit. Napětí mezi námi narůstalo, až se naše cesty musely rozdělit. Náš vztah skončil a já jsem si odnesl tvrdou lekci o tom, jak může žárlivost zničit i to, co se zpočátku zdá být dokonalé.
Zkusil jsem randit s lékařkou
Po několika neúspěšných vztazích jsem se rozhodl dát si od žen pauzu. Až do chvíle, kdy jsem potkal Moniku. Byla lékařka, což mi připadalo jako ideální. Rozuměla mé profesi, a tak odpadl problém s vysvětlováním pracovního vytížení nebo důvěrou. Bylo osvěžující mít vedle sebe někoho, s kým jsem mohl sdílet nejen osobní život, ale i profesní zážitky. Monika mě imponovala svou inteligencí a cítil jsem, že by tento vztah mohl vyjít.
A jak plynul čas, začal jsem čím dál více toužit po rodině. Představoval jsem si, jak jednou vychováváme syna nebo dceru. Monika to však necítila stejně. Nakonec vyšlo najevo, že mě podvádí s kolegy. Když jsem se zeptal proč, její odpověď mě šokovala. „A ty při své profesi jsi věrný? O tom silně pochybuji, Miky. Podívej se na sebe. Jsi nejvíc sexy doktor, ženy ti samy skáčou do postele. Přiznej se!“ To, že něco takového pronesla žena, kterou jsem obdivoval a považoval za chytrou, mě hluboce zklamalo. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ani sdílený obor nezaručí vztah založený na důvěře a respektu.
Ani vztah s obyčejnou holkou nevyšel
Na doporučení kamaráda jsem začal randit s Ilonkou, milou a obyčejnou učitelkou ze školky. Byla sympatická, měla originální humor a něčím mě opravdu okouzlila. Snažil jsem se na ni zapůsobit, vzal ji mezi své přátele i rodinu a ukázal jí, že i já jsem obyčejný člověk. Věřil jsem, že to může být vztah, který konečně vydrží.
Po několika krásně strávených měsících mi však Ilonka řekla, že se bojí mít se mnou vážný vztah. „Jsi často pryč a vůbec netuším, co se děje v nemocnici, když nemáte zrovna žádný příjem,“ přiznala. Její slova mě zaskočila. Ano, musel jsem pár dní v týdnu vypomáhat v nemocnici, ale to přece neznamenalo, že tam trávím čas se sestřičkami. Snažil jsem se ji přesvědčit o opaku, ale její nejistota a nedůvěra náš vztah nakonec ukončily. Opět jsem pochopil, že kombinace mé profese a pracovního vytížení je pro vztah obrovskou zkouškou.
Získal jsem životní nálepky, které jsem si nezasloužil
Postupem času jsem získal nálepky, které jsem nijak nepotvrdil ani nechtěl potvrzovat. Pro ženy jsem „lékař-sukničkář“, snad kvůli svému vzhledu a tomu, že pracuji jako gynekolog. Přitom pro mě je tato profese posláním, nikoli prostředkem k navazování nahodilých vztahů. Přesto se zdá, že právě spojení mé profese a vzhledu v ženách vyvolává obavy, které mě staví do nepříjemné pozice. Začínám mít pocit, že bych mohl zůstat sám, jen kvůli těmto předsudkům.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.