Řeklo by se, že v životě často sázíme na jistoty. Daniel na ně také spoléhal. Věřil, že má vše, co potřebuje, a jeho životní plán je pevný a neohrozitelný. Jenže člověk míní a osud rozhoduje.
Právě jsem nastoupil do nové práce a dostal plat, se kterým jsem byl nadmíru spokojený. Bydlel jsem u rodičů, ne z nutnosti, ale protože měli velký dům. Zrekonstruoval jsem si celé vrchní patro. Chybělo už jen jediné, s kým to sdílet.
Už jsem nevěřil, že se ještě někdy takhle zamiluji
Nehledal jsem svou budoucí ženu nijak aktivně. Vždycky jsem věřil, že to přijde samo. A taky přišlo. Jednou cestou z práce, když jsem čekal na vlak, jsem potkal svou bývalou spolužačku ze základky. „Teda, to je kost,“ prolétlo mi hlavou. Hned jsem začal zjišťovat, co tu dělá. „Jsem tu na návštěvě,“ odpověděla s tajemným úsměvem. „A za kým?“ zeptal jsem se, abych zjistil, jestli má cenu se snažit. „Za kamarádkou,“ odpověděla pohotově.
Náš rozhovor pokračoval u sklenky vína a skončil domluvou na první rande. Byl jsem z ní úplně vedle. Ty oči, ta pusa, to tělo. Prostě nádherná holka. Zamiloval jsem se na první pohled, a když kývla i na další rande, byl jsem v sedmém nebi. Nakonec jsem ji pozval k sobě. Míša se po mém zrekonstruovaném bytě rozhlédla s lehkým úsměvem. Jako správná žena hned věděla, co by se dalo vylepšit.
Plnil jsem každé její přání
Můj život byl jako na růžovém obláčku. Když mi Míša řekla, co mám koupit, neváhal jsem a šel. Celý byt jsem předělal tak, aby se u mě cítila jako doma. Myslel jsem, že logickým dalším krokem by bylo, aby u mě začala bydlet. Sama žila v pronájmu, takže mi to připadalo jako dobrý nápad. Míša se však netvářila nadšeně. Nechtěl jsem na ni tlačit, a tak jsem ji raději pozval na luxusní dovolenou.
Dovolená byla naprosto snová, užili jsme si ji, ale pak jsme se zase vrátili do reality. Rok utekl jako voda. Za tu dobu jsem měl kompletně přeměněný byt, jinak jsem se oblékal a dokonce jsem přestal chodit s kamarády na pivo, jen abych byl co nejvíc s Míšou.
O Vánocích jsem se rozhodl požádat ji o ruku. Nemohl jsem se dočkat. Vybral jsem prstýnek, který jsem považoval za dokonalý pro svou budoucí ženu. Úspory byly skoro pryč, ale ona mi za to stála.
Odpověď na důležitou otázku mě srazila na kolena
Den před Vánocemi jsem byl plný nadšení. Všechno jsem pečlivě připravil, aby má láska, až vstoupí do bytu lemovaného cestou z růží, byla ohromená. Prstýnek jsem schoval do drahé kabelky, která měla být zároveň vánočním dárkem. Promyslel jsem každý detail.
Míša ale na Vánoce nedorazila. Prý nemohla, a tak jsem musel vše přeorganizovat. Byl jsem z celé situace vyčerpaný, ale stále přesvědčený, že řekne ano a konečně se ke mně nastěhuje.
Den „D“ nastal hned po Vánocích. Míša přišla, byla překvapená a cesta z růží ji dovedla až k jejímu dárku. Když rozbalila novou kabelku, rozzářily se jí oči. Pak přišla třešnička na dortu, otevřela ji a našla prstýnek. Srdce mi bušilo, klekl jsem si a čekal na svou vysněnou odpověď.
Místo radosti ale přišel šok. „Já si tě nemůžu vzít,“ řekla. Zmatený a nechápavý jsem se ptal proč. Míša jen klidně odpověděla: „Myslela jsem, že ti to celou dobu došlo. Jsem vdaná. Jsi můj milenec.“
Zůstal jsem stát jako opařený. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Ve vzteku jsem ji ten den vyhodil z bytu a křičel na ni, až mi došla slova.
Přišla se mi omluvit, ale mělo to svůj důvod
Míša to nevzdávala. Chtěla mě vidět a omluvit se. Bylo jasné, že se snaží vrátit zpět do mého života. „Vždyť nám spolu bylo tak dobře. Proč v tom nepokračovat?“ naléhala. Když jsem ji znovu viděl, moje touha po ní se vrátila. Podlehl jsem a znovu jsme se milovali.
Pořád opakovala, že mě miluje. A pak, jako blesk z čistého nebe, se zeptala, jestli si může odnést kabelku. Bylo to jako dostat facku. Myslel jsem, že jí na mně skutečně záleží, že možná není šťastná ve svém manželství. Ale ne, přišla si pro dárek. Znovu jsem ji vyhodil a tentokrát jsem za námi definitivně udělal tečku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.