Třpytivé kamínky, odvážné průstřihy i průsvitné materiály. Taneční kostýmy ze StarDance okouzlují nejen vzhledem, ale také důmyslnými detaily, které na první pohled snadno přehlédnete. Jejich tvůrkyně, návrhářka Kateřina Šmejkalová, nám exkluzivně odhalila, jaké triky se za efektními modely skrývají.
První díl letošní StarDance ukázal, že taneční kostýmy jsou nedílnou součástí celé show. Vedle choreografií přitahují pozornost odvážnými střihy, výraznými barvami a záplavou třpytivých detailů. Za lehkostí a efektním vzhledem, které na parketu působí tak samozřejmě, se ale skrývá řada promyšlených triků i precizní krejčovská práce. Kateřina Šmejkalová, která se letos nově podílí na tvorbě kostýmů pro StarDance, navrhuje modely s ohledem na osobnost a postavu tanečnic a tanečníků i charakter choreografie. Návrhářka exkluzivně pro Lifee odtajnila, jak se vytváří iluze nahého těla, proč se kamínky někdy objevují i na nečekaných místech a jak pomocí průstřihů či vrstvení vykouzlit dokonalou siluetu.
Doporučené video: Uplynulé ročníky StarDance a kreace předchozího návrháře si můžete připomenout ve videu
Důmyslná módní hra s dokonalou iluzí
Průsvitné materiály patří k nejefektnějším prvkům taneční módy. U některých modelů, které v prvním díle vynesly například Sara Sandeva a Adriana Mašková, se pracuje s kontrastem mezi zakrytým tělem a průhlednými prvky. Výsledkem je dojem odhalené pokožky, aniž by kostým ztrácel potřebné i vkusné krytí.
„Mám ráda práci s kontrasty a vrstvením. U Adriany jsme proto nechaly tělo podšité, zatímco rukáv zůstal průhledný, takže vytvářel nahý dojem, i když ve skutečnosti pokožku zakrýval,“ přiblížila pro Lifee Kateřina Šmejkalová. Průsvitné materiály přitom nemusejí plnit pouze estetickou funkci. „U Vandy Bartošové Dětinské sloužila síťovina jako nosný podklad pro vzory a šněrování. U Adriany Maškové se mi zase líbilo, že jsme si díky ní mohly pohrát s barvou i její intenzitou a výrazný vínový odstín tak působil jemněji,“ vysvětlila návrhářka.
Rafinovaně se podařilo vyřešit také kostým Sary Sandevy, u něhož jemná síťovina nenápadně spojovala aplikaci v podobě elegantní šály se zbytkem šatů. „Modlila jsem se, aby na první pohled nebylo poznat, že tam ta síťka je,“ přiznává návrhářka. V tanečním prostředí je k takovým účelům běžné použít tělová ramínka, ta ale můžou lidem mimo tento svět připadat nezvyklá. U Sary Sandevy z toho důvodu návrhářka dala přednost právě jemné síťovině, která spojení jednotlivých částí šatů opticky skryla.
„Nemusíme vždycky používat tělová ramínka. Někdy se dá všechno vyřešit síťkou, která není vůbec vidět ani znát, jako v případě Sary. Mám k dispozici celou paletu síťovaných materiálů, které se dají dotónovat podle konkrétního odstínu pokožky. U závodních tanečnic se často počítá s opálením, a proto se volí tmavší varianta už dopředu. V klasickém tanečním sportu to tedy funguje i naopak – odstín pokožky se později přizpůsobuje šatům. I tmavší síťovina je ale pořád tělová, i když to tak na první pohled nemusí vypadat,“ dodala Kateřina Šmejkalová.
Průstřihy jako klíč k ženským křivkám
V taneční módě nejsou průstřihy jen odvážným ozvláštněním. Můžou zásadně ovlivnit proporce postavy, zvýraznit pas a opticky vytvořit křivky tam, kde je potřeba. V prvním díle na sebe tímto způsobem upozornily například modely Luciany Tomášové, Marty Jandové, Hany Dvorské i Natálie Otáhalové.
„V tanečním světě je ženská silueta důležitá. Razí se estetika štíhlého pasu a výraznějšího objemu v oblasti prsou a boků. A právě průstřihy jsou jedním ze způsobů, jak zvýraznit pas a vytvořit kontrast mezi ním a křivkami,“ objasnila Kateřina Šmejkalová. „U Luciany i Hanky nám střih umožnil podpořit ženskou siluetu. Hanka má vzhledem ke cvičení rovnější postavu, a tak jsem chtěla dotvarovat především pas. Když v těchto místech pomocí průstřihů odhalíte kůži, opticky tím zvýrazníte objem prsou a boků, aniž byste s tím zbytečně rozšiřovali právě oblast pasu,“ popsala návrhářka.
Svou roli hrají také třásně a další pohyblivé aplikace. „Hodně záleží na tom, kam třásně umístíte. Zejména u začínajících tanečnic můžou dost zásadně podpořit pohyb, zvýraznit určitou část těla a dotvořit celkovou siluetu,“ uvedla Kateřina Šmejkalová. I zdánlivě drobný detail tak může výrazně ovlivnit, jak celý model i jeho nositelka na parketu působí.
Korzet i kamínky na místech, kde byste je nečekali
Výrazným módním momentem prvního dílu byl také kostým Petry Nesvačilové. A to nejenom proto, že média krátce předtím zaplavila informace, že hereččinu účast předčasně ukončilo vážné zranění. Korzetové šaty díky třpytivým aplikacím působily téměř jako utkané z noční oblohy, a tak podtrhly celé symbolické vystoupení o to víc. Korzet dokáže krásně vytvarovat trup a dodat slavnostní charakter. Jeho využití navíc nemusí zůstat omezené jen na klasické večerní šaty – může se stát součástí mnohem propracovanějšího tanečního modelu.
„Korzetů jsme měly pro Petru v plánu víc a chtěly jsme je zakomponovat i do dalších šatů, protože na jejím typu postavy vypadá skvěle. Šaty pro první díl ale byly zvlášť zajímavou výzvou. Přidávaly jsme navíc kamínky i tam, kam by je člověk intuitivně nedal – na boky, ruce nebo do oblasti hrudníku, z čehož jsem měla respekt, ale dopadlo to výborně. Kontrast s černou zafungoval krásně,“ zavzpomínala Kateřina Šmejkalová. Právě kontrast třpytivých aplikací s černou barvou dodal modelu výraznost a proměnil jej v nepřehlédnutelnou kreaci.
Rozhodující je přitom celek. „Kdybychom sukni jen trochu prodloužily, mohly by ty šaty klidně na červený koberec,“ doplnila návrhářka. Právě v tom spočívá kouzlo její práce: někdy stačí jediná úprava, aby se z výrazného tanečního kostýmu stal model vhodný pro slavnostní společenskou událost.
Pánská móda: Vrstvení i chytré kombinace
Pozornost si zaslouží také pánské kostýmy, které nemusejí být jen klasickou variací na smoking. U Tomase Seana Pšeničky zaujalo rafinované vrstvení, u Radka Štěpánka zase rebelská bunda, která vnesla do jeho outfitu uvolněnější prvek. I pánská taneční móda tak může pracovat s kontrasty, různými texturami a nečekaným spojením formálních a ležérních kousků.
„Vždycky vytváříme kostýmy tak, aby se v nich daný člověk cítil komfortně a odhalily jen to, na čem se domluvíme, že je v pořádku. Některé věci navrhuju a šiju dopředu, jiné potom kombinuju s dalšími kousky. Například bílé tričko jsme pro Radka Štěpánka šili, aby bylo z funkčního materiálu, zatímco rifle a křivák jsou kombinací věcí z kostymérny, kterými jsme dopředu vymyšlený koncept doplnily,“ upřesnila návrhářka. Na těchto outfitech spolupracuje také s kostýmní výtvarnicí Lucií Urbanovou.
„V takovém případě se objevuje i další aspekt naší práce, který je víc zaměřený na celkový styling. Ten musíme vymyslet tak, aby odpovídal konkrétnímu tanečníkovi a charakteru jeho vystoupení. Navíc nám to umožňuje dát už hotovému oblečení další příležitost a podpořit udržitelnější přístup k módě, což mě taky moc baví,“ rozvedla návrhářka.
Takový přístup umožňuje dát oblečení druhou šanci. Kombinování nově vytvořených kousků s těmi, které už existují, podporuje princip udržitelnosti v praxi a zároveň může přinést velmi zajímavé výsledky. Nejde přitom o nahodilý výběr jednotlivých kousků, ale o promyšlený styling, v němž má každý kousek své speciální místo. I pánské kostýmy tak můžou být stejně důmyslné jako šaty pro latinskoamerické tance, jen pracují s trochu jinými prostředky.
Standard versus latina: Každý styl potřebuje něco jiného
Rozdíly mezi jednotlivými tanečními styly se promítají i do konstrukce kostýmů. U standardních tanců šaty zpravidla více přiléhají k tělu v horní části a jejich linie pomáhá vytvářet elegantní, plynulou siluetu. Materiál musí dobře reagovat na pohyb, ale zároveň zachovat tvar a celkovou uhlazenost modelu. Latinskoamerické tance zase vyžadují něco jiného.
„U standardu kostým více drží na těle, zatímco latina je mnohem víc o pohybu a o tom, jak šaty kolem těla létají,“ upřesnila Kateřina Šmejkalová. Třásně i další prvky se můžou volněji pohybovat a zdůrazňovat rytmus choreografie. „Velmi proto záleží, kam je umístíme, protože zejména u začínajících tanečnic a tanečníků můžou pomoct dotvořit pohyb a zároveň zdůraznit jen to, co chceme,“ potvrdila návrhářka. I vrstvení je v tomto případě nejen praktickým řešením, ale také způsobem, jak dodat kostýmu hloubku a zvýraznit každou otočku.
Ani tady ale neexistuje jeden univerzální recept. Záleží na konkrétní choreografii, osobnosti i na tom, jaký dojem má vystoupení vyvolat. Kostým musí být dostatečně výrazný pro televizní kamery, ale současně nesmí omezovat pohyb ani odvádět pozornost od samotného tance, ale naopak ho podtrhnout, stejně jako příběh celé choreografie.
Punčocháče jako nenápadný trik pro tělo i mysl
Mezi detaily, které můžou na první pohled snadno uniknout, patří i punčocháče. Některé tanečnice ve StarDance po síťovaných tělových variantách sahají například tehdy, když mají velmi světlé nohy a chtějí sjednotit jejich odstín se zbytkem těla. Výsledkem může být kompaktnější silueta, která působí na parketu uhlazeněji.
„Ve světě tanečního sportu, zejména pokud jde o latinskoamerické tance, není jejich použití příliš běžné, vzhledem ke hnědění. Některé dámy ve StarDance ale nosí punčocháče právě proto, že mají hodně světlé nohy a chtějí jejich barvu sjednotit. Celá silueta díky nim pak působí kompaktněji, pevněji a ony se zároveň cítí oblečenější,“ uzavřela Kateřina Šmejkalová. Nejde tedy jen o vizuální stránku, ale také o psychologický efekt a pocit jistoty, který může správně zvolený kousek oblečení dodat.
Právě podobné drobnosti často rozhodují o výsledku víc, než se může zdát. Taneční kostým musí fungovat jako celek, od správného odstínu síťoviny přes umístění aplikací až po vrstvy, které při každém kroku ožívají. A právě díky těmto promyšleným trikům dokáže StarDance nabídnout nejen taneční podívanou, ale také řadu inspirativních módních momentů.
Nejrafinovanější modely z prvního dílu 14. řady StarDance si můžete připomenout také v galerii.










