Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Do Prahy se po 33 letech vrací krasobruslařský světový šampionát, který se uskuteční ve dnech 24. až 29. března 2026 a nabídne nejen sportovní výkony, ale i nevšední estetickou podívanou. Magazín Lifee navštívil ateliér české návrhářky kostýmů pro krasobruslaře Kateřiny Šmejkalové, která nám prozradila detaily o své výjimečné práci.
Zatímco diváci se při sledování krasobruslení zaměřují na ladné piruety, neuvěřitelné skoky a emotivní choreografie, v zákulisí vzniká kostým, který je jejich nedílnou součástí. Jeho návrh však nezačíná kresbou, ale hudbou, pohybem a osobností sportovce. Návrhářka Kateřina Šmejkalová, která stojí za značkou NOSME, se pohybuje na pomezí módy a sportu – navrhuje taneční, krasobruslařské i gymnastické kostýmy, ale také společenské a svatební šaty. Každý model podle ní musí vyprávět příběh a zároveň obstát v extrémních podmínkách. Právě spojení estetiky, techniky a individuality dělá z těchto šatů unikátní módní disciplínu.
Doporučené video: Zavzpomínejte s naší stylistkou na modely z taneční soutěže StarDance
Když kostým začíná hudbou a pohybem
Proces návrhu krasobruslařských šatů připomíná spíš režii než klasickou módní tvorbu. „Vždycky potřebuju slyšet hudbu, kterou krasobruslaři používají, a ideálně vidět i choreografii. Musím pochopit, jak se chtějí cítit a co chtějí svým vystoupením předat,“ vysvětluje návrhářka Kateřina Šmejkalová. Právě tahle kombinace je klíčová pro to, aby kostým fungoval jako přirozená součást výkonu, ne jen jako jeho vizuální doplněk.
Praxe Kateřinu naučila, že bez znalosti pohybu může návrh selhat. „U některých juniorských párů jsem dostala k dispozici jen hudbu a neviděla jsem, jak bruslí. Oni si vybrali pomalejší melodii, ale já jsem svůj návrh ladila do rychlejšího rytmu, takže jsme to pak museli déle upravovat,“ popisuje. Každý návrh je proto podle návrhářky maximálně individuální a nelze ho univerzálně přenést na jiného sportovce. Výsledkem je model, který kopíruje pohyb, podporuje emoci a zároveň perfektně sedí. „I kdybych tvořila kostým na stejnou hudbu pro někoho jiného, vždycky bude jiný,“ dodává Kateřina.
„Když šijeme krasobruslařské kostýmy, nehledíme jen na estetiku, která je pro taneční i plesové šaty typická, ale potřebujeme, aby to celé bylo souladu s choreografií a ve stylu daného sportu. Zároveň ale ráda maličko posouvám hranice. V tanci se snažím jít víc do oblasti společenské módy, takže šaty pro tanečnice jsou vhodné na sport, ale zároveň mají hodně fashion prvků. Často se i jednotlivé oblasti prolínají. Obecně také tolik nehledím na trendy, ale vždy respektuju siluetu dané ženy, aby šaty seděly střihově a proporčně k výšce a postavě. Mým cílem je navrhovat takové modely, které své nositelce budou opravdu slušet a korespondovat s osobností a zachovají ženskost. A to platí dvojnásob jak u tanečních, tak krasobruslařských kostýmů,“ zdůrazňuje návrhářka.
Základem tak v kostýmech vždy zůstává individualita. „Řeším hudbu, náladu, sdělení, postavu a výtvarno. To je pět kritérií, ze kterých vychází každý můj návrh,“ vyjmenovává Kateřina.
Olympijský tlak i hledání ideální barvy
Silnou zkušeností byla pro Kateřinu Šmejkalovou úzká spolupráce se sourozeneckým párem Natálií a Filipem Taschlerovými. Ti se na ni obrátili znovu po zásadní životní změně. „Už jsme spolu v minulosti pracovali, ale pak Natálka s Filipem odešli do Finska, měnili trenéry i celý realizační tým. Nechali si pak ušít šaty v Americe, ale neseděly jim, a tak nás to před olympiádou znovu spojilo,“ vzpomíná.
Času bylo minimum, přesto vznikly zcela nové návrhy. „Všechno jsem dělala od začátku, nanovo. Měla jsem ale velkou volnost a společně jsme ladili hlavně detaily, třeba barvy. U šatů jsme s Natálkou zvažovaly i jasně žlutou, ale nakonec jsme se vrátily k růžové, ke které měla vždycky blíž,“ popisuje proces návrhářka.
Pomohlo, že choreografie už byla hotová. „Měla jsem ji nakoukanou a vnímala jsem, jak pracují s hudbou a pohybem. To bylo pro tyto návrhy nejdůležitější,“ dodává Kateřina. I pod tlakem tak vznikly kostýmy, které přesně odpovídaly osobitému dynamickému projevu sourozenců Taschlerových na ledě.
Led není parket: Jiné střihy, jiné zákony
Krasobruslení a tanec se můžou na první pohled podobat, ve skutečnosti ale fungují úplně jinak. „Krasobruslení bych přirovnala spíš k performance. Nejblíž má v tomto směru k showdance, kde jde také o vyprávění příběhu a emocí,“ říká návrhářka. Tomu odpovídají i kostýmy. Krasobruslařské modely jsou pružnější, méně objemné a navržené s ohledem na bezpečnost. Sukně jsou kratší a lehčí, aby nepřekážely při skocích nebo piruetách, a střihy se liší i v detailech, jako jsou kalhotky nebo konstrukce body.
„Krasobruslení i tanec mají společné to, že obě tyto disciplíny vždycky vycházely ze společenské módy tehdejší doby, která se potom kultivovala. Jakmile začaly vznikat organizace, které sdružovaly odborníky v daných sportech, tak se začala formovat i specifická estetika a první pravidla, do kterých dřív návrháři nezasahovali tolik jako dnes. Je zajímavé, že tohle je podobné u krasobruslení, tance i gymnastiky. Já si to vysvětluju tím, že trenéři v průběhu let předávali svoje zkušenosti, přitom jde vlastně o estetiku vytvořenou lidmi, kteří v estetice jaké takové většinou školení nejsou. Spoustě lidem zvenčí pak ale některá ta specifika můžou připadat absolutně neztotožnitelná a kýčovitá, třeba pokud jde o hnědění a líčení v tanci. Takže v současnosti je sportovní estetika dost oddělená od estetiky běžného života, což dřív bylo určitě méně,“ zamýšlí se návrhářka.
Zároveň doplňuje, že ve své tvorbě hodně čerpá z vlastních zkušeností: „Já výtvarné vzdělání mám, protože jsem si odmalinka kreslila a mám i vystudovanou výtvarnou školu. Myslím, že mám vhled tanečnice, protože jsem sama soutěžila. Jsem proto myslím schopná i ty takzvaně kýčovité věci zpracovat tak, aby to bylo na té hraně, že se to líbí i lidem zvenčí.“
StarDance na vlastní oči: Výstava přináší téměř 60 kostýmů a také 8 šatů moderátorky Terezy Kostkové
Móda mezi estetikou a sportem
Sportovní kostýmy mají podle návrhářky vlastní estetiku, která se postupně oddělila od běžné módy. Dá se ale obecně říct, že svět tance je v módě dynamičtější a často ovlivňuje krasobruslení, které je naopak spíš konzervativnější.
„Krasobruslaři se na taneční šaty dívají a berou si z nich inspiraci. Osobně si vliv tanečních šatů na krasobruslařské kostýmy vysvětluji tím, že tanec jako takový je čím dál populárnější, zároveň se v taneční módě častěji obměňují trendy, které jsou dnes hodně rozmanité a jdou různými směry, a přitom pořád mají svá specifika,“ potvrzuje Kateřina. Krasobruslení je zase v mnoha ohledech přísnější.
„Na ledě se strhávají body i za to, že vám něco upadne z kostýmu. Nesmí se ani rozvázat ani tkanička,“ upozorňuje návrhářka s tím, že jde hlavně o zachování bezpečnosti. Oproti tomu taneční šaty si můžou dovolit být výraznější, těžší, bohatěji zdobené a více propojené s aktuální módou. Navíc se vyznačují i charakteristickými zdobnými prvky jako jsou třásně nebo peří.
Vztah k tanci mají i sami krasobruslaři, a to i zmínění sourozenci Taschlerovi. „Tanec se jim líbí a i ve svých choreografiích zapojují prvky inspirované těmi původními tanečními. Pro každý rok se totiž v krasobruslení určí povinný tanec, který všechny taneční krasobruslařské dvojice mají interpretovat. Před pár lety to například samba, loni 80. léta a pro tuto doznívající sezónu byla vybrána 90. léta. Krasobruslařský svaz se snaží o modernizaci a to, aby se krasobruslení přiblížilo dnešní době. Uvidíme, co bude příští rok, uvažuje se o valčíku, takže tam by možná zase šlo o takový návrat. Nicméně je pozoruhodné, že na danou sezonu je vždycky zvolený jeden tanec, ale i přesto některé páry za svou celou kariéru zdaleka nemusí obsáhnout všechny, a tak se může stát, že trenér svoje svěřence pak musí připravit na něco, co vlastně sám netančil,“ líčí Kateřina.
Materiály, které změnily pravidla hry
Zásadní proměnou v historii krasobruslařských kostýmů prošly také materiály. „Ještě před dvaceti lety látky nepružily. Dnes máme elastické síťky, lycru nebo speciální povrchové úpravy,“ popisuje návrhářka. Díky nim mohou kostýmy dokonale kopírovat tělo a zároveň umožnit maximální volnost pohybu.
Práce s nimi ale není jednoduchá. „Pružné materiály kloužou a chovají se úplně jinak než klasické látky. Je potřeba zkušenost a know-how,“ říká Kateřina. Při střihu se navíc nepostupuje tradičně – materiál se záměrně o přibližně 5-7 centimetrů zmenšuje, aby na těle správně seděl.
Příkladem jsou v tomto směru třeba overaly. „Ty jsou teď čím dál populárnější i v tanci nebo třeba ve fitness komunitě, protože jsou sportovnější, zároveň ale musí dokonale sedět, takže opět tam je tam strašná dávka know-how, jak pracovat s materiálem. Děláme i overaly na gymnastiku na kruhy, takže z toho můžeme vycházet. Třeba u Natálky jsme pracovaly původně s verzí bez průstřihu, ale nakonec jsme model dopracovávaly, protože měl být víc sexy. Klientky znají samy sebe a ví, v čem se cítí dobře, takže to taky dost pomáhá,“ uvažuje návrhářka.
Proces výroby: Od náčrtu k finálnímu kostýmu
Výroba krasobruslařského kostýmu trvá obvykle kolem dvou měsíců a zahrnuje několik fází. když má návrhářka naposlouchanou hudbu a nakoukanou choregorafii, následuje tvorba návrhu. „Dřív jsem kreslila akvarely, ale když vám klientka řekne, že chce nakonec třeba úplně jinou barvu, tak pak musíte jet nanovo. V současnosti pracuji na iPadu, tam kreslím v jednotlivých vrstvách a je velmi snadné věci změnit,“ uvádí Kateřina.
Dále se shánějí specifické materiály, často z různých koutů světa – například síťky z Itálie nebo lycry a šifony z Japonska, protože ty se v Česku nevyrábějí. Naopak pro krasobruslení typické stínované přechody se dají potisknout i v tuzemsku. Následuje tvorba střihu, zkoušky a samotné šití.
Specifikem je práce s mírami. Díky elasticitě materiálů se střih často zmenšuje o několik centimetrů oproti reálným proporcím, aby kostým perfektně seděl. Velkou část času zabírá i zdobení, které může být stejně náročné jako samotné šití. V případě Taschlerových se ale proces musel výrazně urychlit. „Na kostýmech pracovala celá dílna, aby bylo možné dodat dva kompletní páry kostýmů v tak krátkém čase jako byly necelé dva týdny,“ prozrazuje Kateřina.
Třpyt pod kontrolou
Zdobení je jednou z nejnáročnějších částí výroby. „Často strávíme stejně času na ušití základní konstrukce šatů jako pak na jejich zdobení,“ říká návrhářka. „Na jedny krasobruslařské šaty může přijít kolem pěti tisíc kamínků,“ doplňuje Kateřina. U tanečních modelů je to ale často ještě víc – klidně deset až dvacet tisíc.
Rozdíl není jen v množství, ale i v přístupu. Na ledě se efekt násobí světlem a kamerou, takže je potřeba s ním pracovat střídměji. Každý kamínek má své přesné místo a pomáhá modelovat siluetu nebo zvýraznit pohyb. „Dřív se všechno našívalo ručně, dnes používáme i speciální lepidla. Ruční práce ale nezmizela – větší kamínky se pořád přišívají,“ vysvětluje. Zdobení tak zůstává kombinací tradičního řemesla a moderních technologií.
Krasobruslařské kostýmy jsou ale celkově o něco rychlejší na zpracování. „Máte menší plochu, ale zase ji musíte víc propracovat. Krasobruslařkám navrhujeme i kalhotky pod šaty - když se sukýnka vyhrne při skoku například, tak je důležité, aby pořád dělalo stejný barevný efekt a bylo sladěné s šaty. Právě sukýnky prošly asi tou největší proměnou. Chovají se jinak než ty taneční a zároveň než jejich krasobruslařské předchůdkyně. Dřív byly šifonové, měly víc vrstev, byly vlnitější a princeznovštější, dnes vídáme spíš střídmější varianty, klidně z jedné vrstva, a to třeba jen ze síťky. Jsou tedy o dost jednodušší. Specifické jsou pro krasobruslařské kostýmy i tělové materiály, které jsou světlejší než u nahněděných tanečnic,“ uvádí na pravou míru Kateřina.
Pánská móda: Od klasiky k individualitě
Výraznou proměnou v posledních letech procházejí i pánské kostýmy. Zatímco ve standardních tancích zůstává dominantní klasika, v latinskoamerických disciplínách i krasobruslení roste odvaha experimentovat. Barevné košile, netradiční materiály nebo práce s texturou dnes nejsou výjimkou.
„Vizuální sladění s partnerkou je sice klíčové, ale nemělo by jít o doslovné kopírování. Jemné detaily, ornamenty nebo barevné akcenty vytvářejí harmonii páru stejně působivě, aniž by působily prvoplánově. U pánských kostýmů se také více pracuje s materiály – kombinace různých povrchů v jedné barvě dokáže vytvořit zajímavý efekt bez nutnosti dalšího výrazného zdobení,“ uvádí na pravou míru návrhářka.
Zároveň se promítá i širší společenský posun, kdy se stírají genderové hranice mezi tradičně mužskou a ženskou módou. Někteří sportovci se zdobení nebrání, jiní preferují minimalismus – a právě tato individualita dnes určuje směr.
Kostým jako součást i podpora výkonu
Zejména krasobruslařky působí jako éterické bytosti, které se na studeném ledě skoro vznáší v tenoučkých šatech. „Zima jim ale není taková, jak by se mohlo zdát. Před výkonem se zahřívají bundami nebo mikinami a nosí punčocháče. Záda sice mívají holá, což malé holčičky řeší tělovými bodýčky, ale to nevypadá hezky. Na větších soutěžích ve větších halách to naštěstí není tak hrozné, chladí se jen led. A pak se krasobruslařky samozřejmě zahřejí i pohybem samotným,“ podotýká návrhářka.
Kateřina Šmejkalová navrhuje i tréninkové modely. „Na krasobruslení je oproti tanci taková hodně sportovní, až skoro fitness, s čímž dost bojuju. Snažím se, aby všechny tréninkové modely byly elegantní, takže když máme body, tak musí být funkční, ale snažíme se mu vždycky dodat nějaké sofistikované detaily, třeba v podobě krajky. Takové kousky pak můžou mít využití i mimo trénink, klidně na nějakou akci a mají přesah do denní módy,“ doplňuje závěrem návrhářka.
Ať už jde o led nebo parket, kostým není jen estetický doplněk. Je součástí výkonu, který musí fungovat na první pohled i v extrémní zátěži. Musí vyjadřovat připravenost, jistotu i osobnost sportovce. Zároveň obstát před rozhodčími, kamerami i publikem. A právě v tom spočívá jeho největší síla – není to jen móda, ale vizuální jazyk pohybu.
Na práci návrhářky Kateřiny Šmejkalové se můžete podívat v galerii.
