Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Když Patricie koupila ve slevě chryzantémy na tátův hrob, vysloužila si od namyšlené sestry jen výsměch a obvinění z lakomství. Eliška přitom za celé roky pro údržbu pomníku nehnula ani prstem. Patricie se však nenechala ponižovat a na hřbitově připravila lekci, na kterou její sestra jen tak nezapomene.
Říjnový vítr mě studil do tváří, když jsem na parkovišti před hobbymarketem držela dva těžké květináče se žlutými chryzantémami. Vzduch už voněl blížícím se listopadem a Dušičkami. Přípravy na tento svátek pro mě vždy začínaly dřív, protože jsem chtěla, aby tátův hrob vypadal dokonale.
Když jsem v zahradnictví narazila na třicetiprocentní slevu, pocítila jsem úlevu. Můj rozpočet byl ten měsíc napjatý a ceny všeho rostly. Měla jsem radost, že jsem ušetřila pár set korun, které jsem mohla dát na kvalitní svíčky. Vtom se ale u mého auta ozval známý, ironický hlas mé sestry Elišky.
Stačila jedna nálepka
Eliška se opírala o své nablýskané auto a s povýšeným úsměvem se mě zeptala, zda není moc brzy na nákup květin, a navíc z výprodeje. Snažila jsem se zůstat klidná a odpověděla jsem, že na balkoně do listopadu vydrží.
Ona si však znechuceně prohlížela červené nálepky „Akce“ a začala mě poučovat, že šetřit na vlastním tátovi je ostuda a že by se styděla dát na hrob něco, co brzy zvadne. Dodala, že táta by se propadl hanbou, kdyby to viděl. Namítla jsem, že táta nikdy neměl rád plýtvání a cenil si vzpomínek, ne drahých gest. Eliška mě jen obvinila ze skrblictví a odešla.
Sama nehnula ani prstem
V autě se mi sevřelo srdce vzteky. Eliška přitom za celé čtyři roky od tátovy smrti pro jeho hrob neudělala vůbec nic. Všechna péče – jarní sázení macešek, letní zalévání i podzimní hrabání listí a čištění žuly – ležela jen na mně.
Eliška na hřbitov jezdila jen na Dušičky, aby se ukázala v drahém kabátě, položila tam jednu narychlo koupenou svíčku a dělala ramena před příbuznými. A teď mě ta samá žena, která nikdy nepřispěla ani korunu, obviňovala z nedostatku úcty.
Nebyla to otázka peněz, ale zásad
Doma mě vztek neopouštěl. Chryzantémy jsem dala na balkon a večer mi zazvonil telefon. Volal mi bratr Vítek a hned jsem v jeho hlase cítila napětí. Prý mu Eliška říkala, že jsem koupila nějaké levné, zubožené květiny.
Když jsem se ohradila, začal mi vysvětlovat, že na tátovi by se nemělo šetřit a že se klidně složíme na dražší vazbu, abychom před rodinou nevypadali špatně. Ostře jsem mu vmetla, že se za celé roky nezeptal, kolik stojí celoroční péče o hrob, a pokud se jim mé chryzantémy nelíbí, mohou koupit vlastní. Vítek se mě pokoušel uklidnit, ale já jsem hovor ukončila.
Sestře spadla brada
Další dva týdny jsem s nimi nemluvila. Pečlivě jsem chryzantémy zalévala a ty se mi odvděčily nádhernými, hustými žlutými květy. Na Dušičky jsem vyrazila na hřbitov, tři hodiny drhla pomník, upravila okolí a nakonec na něj postavila ty zářivé chryzantémy, které vypadaly luxusněji než ty předražené u silnice.
Když jsem uklízela nářadí, zaslechla jsem klapot podpatků. Byla to Eliška. Zastavila se u hrobu, dlouze se zadívala na ty bohaté zlatavé koule, které úplně zakrývaly květináče, a překvapením jen zalapala po dechu.
Zavřela jsem jí pusu nadobro
S klidem jsem jí řekla, že to jsou ty samé květiny, které měly přinést rodině ostudu, a že stačilo jen trochu péče namísto utrácení tisíců. Eliška se pokusila zachránit situaci tvrzením, že jsem to s nimi měla konzultovat, protože chtějí mít s Vítkem také slovo. „O hrob se můžete starat celých tři sta šedesát pět dní v roce,“ odvětila jsem.
Eliška rychle vycouvala s výmluvou, že jsou oba velmi zaneprázdnění. Odešla jsem s pocitem obrovského vítězství. Moje levné chryzantémy stály hrdě na tátově hrobě jako důkaz, že skutečná láska nepotřebuje drahé cenovky.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Vítejte u Ireny Obermannové
Vítejte u Ireny Obermannové
Související články
