Facebook
Instagram
Každá žena se s odchodem dětí do světa vyrovnává po svém. A pokud je rozvedená nebo vdova, může to být opravdu obtížné. Pak je třeba hledat, jak si s nastalou situací poradit. Ale nekonečné seriály a knižní hrdinové lékem nejsou, pomoci můžou jedině přátelé nebo její děti. To už zjistil i Petr.
Moje matka se mnou po tátově smrti zůstala dalších deset let sama a upnula se na mě. Byl jsem pro ni nejen synem, ale snad i jediným přítelem. Přijde mi, že se teď, když jsem odešel do Prahy, doslova uzavírá před světem a žije v jakési imaginární bublině knih a seriálů. Aby mě potrestala.
Seriáloví hrdinové zajímají matku víc než já
Mým náhlým rozhodnutím odejít byla asi šokovaná, marně jsem jí opakoval, že moje důvody jsou víc než pádné; víc pracovních příležitostí, zkušenosti, noví lidé. „Ty ode mě utíkáš?“ vyčetla mi matka. Co na to odpovědět? Našel jsem si bydlení jako spolubydlící se dvěma děvčaty a poté, co nejprve zalapala po dechu, pokývala hlavou a prohlásila: „To vlastně není tak špatné. Aspoň bude v kuchyni a koupelně pořádek a holky se o tebe postarají.“
Snažím se jezdit domů co nejčastěji, ale je to přes tři sta kilometrů, jsem závislý na vlaku, i když je samozřejmě prima mít vypráno a navařeno. Moje máma mě vždycky vítá s otevřenou náručí, ale návštěvu po návštěvě zjišťuji, že se víc a víc uzavírá do sebe a jediné, o čem je ochotná diskutovat, jsou osudy hrdinů televizních seriálů. Už se ani neptá, jak se mám JÁ.
Matka je doma věčně sama a nikam nechodí
Došlo mi, že už se pomalu ani nehne z baráku, odmítá pozvání kamkoli a s přítelkyněmi už si ani netelefonuje. Projel jsem jí mobil – nebyl v něm jediný hovor víc než deset dní. Ani vytočený, ani přijatý. „Co dělají tvoje kámošky?“ optal jsem se a odpovědí mi bylo jen ticho a pak máma utrousila: „Mě už to nezajímá.“ Jak to tak vypadá, moje matka si odpracuje svoje v kanceláři, v knihovně nabere literaturu a uzavře se před světem. Hoví si v křesle, čte nebo čučí na bednu a je spokojená. Je ale spokojená doopravdy?
Všiml jsem si, že už ani o zahrádku nepečuje. Jediné, co ji zajímá, jsou seriály a knížky – když se nekouká na televizi, čte a čte. Kdyby ji lidé z městečka, ve kterém žije, nevídali sem tam v obchodě, nevěděli by ani, že žije.
Asi musím najít východisko
Nejprve jsem si říkal, ať si dělá, co chce, ale pak jsem pochopil, že takhle přece moje máma žít nemůže. Zkusil jsem to nejprve po dobrém: „Mami, to snad nemyslíš vážně! Ty pořád sedíš doma? Proč si někoho nepozveš na návštěvu, proč k někomu nezajdeš?“ Odpověď mě ani moc nepřekvapila: „Jsem spokojená. Svoje už mám za sebou, nikam do světa mě to netáhne, doma je mi nejlíp.“ A pak kousavě dodala: „Na samotu jsem si musela zvykat, neměl jsi ode mě odejít.“
Co mám dělat? A co můžu udělat? Vrátit se domů, k ní? Nebo pronajmout v Praze byt a vzít si ji k sobě? Tady je každá rada drahá – ale jedno vím jistě, bude-li se mnou, začne moje máma znova žít. Povídat si se mnou, komunikovat i se svými kámoškami a přestane si hrát na ublíženou.
Možná by pomohlo, kdyby měla chlapa, ale kdyby o nový vztah stála, něco by pro to už udělala, ne? Asi se o ni budu muset postarat – starala se o mě sama léta, tak je to moje povinnost. Ale kdoví – třeba i toho nového muže jí jednou najdu. To by bylo to úplně nejlepší řešení.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
