
Petr měl dusné atmosféry v domácnosti už dost. S manželkou se jenom hádali a vyhýbali se intimnostem. Ze vzteku si řekl, že napětí uvolní jinde. Jenže ho čekalo velké překvapení...
Zpětně můžu říct, že jsem jednal zkratkovitě a nesáhl zrovna po tom nejlepším řešení. Nakonec jsem vlastně měl štěstí, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Doma nám to přestalo klapat
Už vlastně nevím, jak to všechno začalo, ale najednou jsme se ocitli v takovém zvláštním stavu. Štěkali jsme po sobě už od rána. Oba jsme odcházeli do práce se špatnou náladou a nespěchali domů, protože k tomu nebyl důvod.
Neříkám, že to byla chyba mé manželky Martiny. Ale ani moje. Prostě se to nějak stalo a byli jsme v tom. Doufal jsem, že jak to rychle přišlo, tak to zas rychle odejde.
Jenže kdykoliv jsme spolu byli v jedné místnosti, nedalo se to vydržet. Hádali jsme se o absurdních věcech, vyčítali si totální blbosti. Jednou málem došlo k intimnímu sblížení, ale oba jsme byli tak naštvaní, že to prostě nešlo. Nemohli jsme vystát jeden druhého, ani spolu spát. Byla to fakt ošklivá krize.
Šel jsem za prostitutkou
Když jsme spolu nespali víc jak dva měsíce, byl jsem na tom blbě. Už se mi v noci zdálo o sexu a v práci jsem jen koukal po kolegyních, které by byly k něčemu svolné. Zpětně z toho všeho nemám moc velkou radost. Ale tehdy jsem to viděl jinak. A rozhodl jsem se, že si ulevím jinde.
Chtěl jsem si jen ulevit, nikdo o ničem nemusel vědět. Procházel jsem inzeráty a do oka mi padla jedna sympatická žena, která slibovala přátelský přístup a spoustu dalších věcí. Tak jsem jí zavolal. Měla trochu unavený hlas, ale jinak byla v pohodě. V průběhu dvou minut jsme se domluvili na termínu ještě v ten den. Překvapilo mě, jak je to jednoduché.
Když mi ta žena otevřela dveře, zůstal jsem strnule stát. Vůbec nevypadala jako na fotografiích. Vlasy se jí divně vlnily kolem hlavy, na sobě měla starý župan a byla tak ve věku mé mámy. „Pojď dál,“ zaskřehotala. Rozpačitě jsem šel dovnitř, bylo mi hloupé stát na chodbě, kde mě mohl kdokoliv vidět.
Tak ošklivou ženu jsem ještě neviděl
V jejím bytě byl divný puch. Když se rozkašlala, nedala si ruku před ústa, takže jsem viděl jeden zlatý zub a pár míst, kde jí zuby chyběly. Začala se mě ptát, co a jak mám rád. Tehdy se ve mně něco zlomilo. Omluvil jsem se a odešel. Křičela za mnou, ale mně to bylo jedno.
Pomalu jsem šel domů a přemýšlel. Pak jsem se stavil v indonéské restauraci, kam jsme kdysi s Martinou chodili často, protože to tam má ráda. Koupil jsem pár jídel. Martina už byla doma. Vypadala sklesle, nic neříkala. Mlčky jsem rozložil jídlo v kuchyni a nabídl jí. Po pár soustech jsme se začali bavit. Myslím normálně, žádné zvýšené hlasy jako v posledních týdnech. Nakonec z toho byl hezký večer.
Ještě to sice není úplně ono, ale mám pocit, že jsme na dobré cestě. Mám z toho hroznou radost. Až náhodou budeme mít další krizi, půjdu raději hned pro jídlo a nebudu hledat náhradu. O té ošklivé ženské se mi asi bude zdát až do smrti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




