Petra (42): Vzali jsme mámu pod jednu střechu v domnění, že si vzájemně pomůžeme. Její proměna v tyranku nás ale úplně zničila

Nedokázala jsem pochopit, kde se v mé teprve osmašedesátileté mamince vzala taková zloba. Začala se ke mně a mému manželovi Michalovi chovat naprosto otřesně. Nejsmutnější na tom bylo, že před příbuznými ze sebe dělala oběť a tvrdila, že jsme ji donutili prodat její byt, abychom si splnili sen o společném vícegeneračním bydlení. Přitom moc dobře věděla, že to byla ona, kdo s tímto nápadem přišel, když se naše rodinná situace nečekaně zkomplikovala.

Eva (52): Myslela jsem, že společné bydlení s bratrem bude za trest. Teta nám ale svou závětí zachránila rodinu

Naše plány změnil osud

Všechno to začalo, když Michalův tatínek utrpěl vážnou autonehodu a zůstal upoutaný na lůžko. Jejich byt ve třetím patře bez výtahu byl pro bezmocného člověka naprosto nevhodný. Michal byl z neustálého dojíždění a péče o oba rodiče vyčerpaný a já s našimi dvěma dětmi také sotva zvládala chod domácnosti. Rozhodli jsme se proto prodat jejich byt a postavit bezbariérový dům uzpůsobený pro péči o tchána, i když nás děsila představa další velké hypotéky.

Když se o našich plánech dozvěděla moje maminka, začala žárlit, že ji chceme nechat samotnou. Přišla s nabídkou, že také prodá svůj byt a utržené peníze investuje do naší stavby výměnou za malý samostatný byt v domě. Můj bratr se vzdal dědictví s tím, že se o maminku do budoucna postarám já. Michal byl nadšený, protože díky tomuto finančnímu příspěvku ve výši několika milionů korun jsme nemuseli navyšovat úvěr a peníze nám pomohly pokrýt náklady na střechu.

Dita (45): Všichni mě od společného bydlení s tchyní odrazovali. Je to ale jediný člověk, který drží mé nefunkční manželství pohromadě

Žádné vděčnosti jsme se nedočkali

Těšila jsem se, že společný domov upevní naše vztahy a babičky si budou navzájem oporou, ale po nastěhování přišlo rychlé vystřízlivění. Maminka si okamžitě začala stěžovat na velikost svého bytu. Abychom zachovali klid, museli jsme si od kamaráda půjčit peníze a přistavět jí zimní zahradu. To jí však nestačilo a brzy si vymohla i vlastní ohraničenou část zahrady, což nám úplně zkazilo výhled z obývacího pokoje.

Její požadavky se neustále stupňovaly. Po Vánocích nám chladně oznámila, že s péčí o nemocnou tchyni už pomáhat nebude, a začala si stěžovat na vysoké účty za elektřinu, přestože měla vlastní podružný elektroměr. Když jsem se jí snažila domluvit a zeptala se jí, zda nás hodlá takhle bezostyšně využívat, jen mi s povýšeným úšklebkem vmetla do tváře: „Nezapomínej, že tenhle dům a velkou zahradu máte jenom díky mně!“

Její pokrytectví mě hluboce zasáhlo. S Michalem teď dáváme dohromady každou korunu, abychom splatili dluh kamarádovi. Jsem pevně rozhodnutá mamince její finanční podíl vrátit, až se naše situace zlepší. Otázkou však zůstává, zda to vůbec něco vyřeší, když budeme muset dál sdílet jeden pozemek s někým, kdo nám ze života dělá peklo.

Dorota (38): Společné bydlení s tchyní už nikdy. Raději budu nadosmrti splácet hypotéku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].