Facebook
Instagram
Pohyb je pro děti zcela přirozený. Dokonce i pro takové, o kterých rodiče odmalička prohlašují, že „nejsou na sport“, a nechávají je radši sedět doma a lenivět. Přitom stačí jen trochu změnit přístup, aby si děti sport oblíbily a vyrostly s ním jako s přirozenou součástí života.
Zapomeňte na škatulky
Často rodiče přihlásí dítě na nějaký sport – třeba fotbal -, a když mu nejde nebo ho nebaví, zhodnotí, že prostě není na sport. Je pravda, že jsou děti talentované a méně talentované. Jenže za prvé, to se dá těžko posoudit jen z jednoho druhu sportu. A za druhé, i kdyby dítě talent nemělo, jde nám přece o to naučit ho pravidelně se hýbat, aby si pohyb užívalo, a ne z něj vychovat mistra světa. Jakkoliv je to v dnešním světě složité, zkuste svoji ratolest nesrovnávat. Žádná měřítka, kdy je dítě sportovní a kdy není, stejně neexistují.
Najděte srdcovku
Pokud nechcete vychovat z potomka profesionálního sportovce, ale jde vám o to naučit ho brát pohyb jako součást života, neměli byste hledět na talent, ale na to, co ho bude bavit. Když hledáte, co dítěti dělá radost, je důležité dát mu na výběr z většího množství aktivit a nechat ho objevit, co mu bude příjemné.
Rychlá specializace škodí
Odborníci se shodují, že rodiče často dělají chybu v tom, že děti tlačí do konkrétních aktivit nebo úzké specializace moc brzo. Když postavíte dítě na brusle ve třech letech a jemu to příliš nepůjde, vy ale budete trvat na tom, aby bruslilo, může se stát, že mu tenhle konkrétní sport tak znepříjemníte, že brusle neobuje po zbytek života. Dítě je nešťastné a rodič si myslí, že má potomka, co není na sport. Jenže děti jsou různé a některé potřebují na určité aktivity prostě dozrát. Ve třech letech jim možná bruslení nejde, ale v šesti letech, kdy už je pohybová soustava vyvinutá víc a dítě sport zvládá lépe i rozumově, protože si dokáže srovnat v hlavě jednotlivé pohyby, může být všechno jinak. Se specializací jenom na jeden druh pohybu od raného věku je to totéž. Dítěti nedovoluje všestranně se rozvíjet a může se stát, že v pubertě pak s aktivitou, co dělalo od tří let, úplně sekne kvůli vyhoření.
Nesoutěživé neznamená nesportovní
Jsou děti, které využijí každou příležitost k tomu kopnout do míče, skáčou a lezou všude, kde můžou. Jiné zase neustále soutěží, vyžadují každý výkon měřit a rády překonávají samy sebe. A pak jsou takové, kterým ani jedno moc neříká. Nejsou za každou cenu aktivní a soutěživé třeba také ne. Pokud cítíte, že nejste zrovna typ rodiče, který by takové dítě dokázal nadchnout pokaždé nějakým originálním nápadem, na všechny aktivity se dnes dá domluvit trenér. Pro spoustu dětí je motivující už jenom jeho přítomnost a autorita.
