Radek (50): Po smrti ženy jsem dal šanci nové lásce. Brzy mě ale čekalo tvrdé procitnutí

Příběhy o životě: Po smrti ženy jsem dal šanci nové lásce. Brzy mě ale čekalo tvrdé procitnutí
Zdroj: Freepik

Po tragické smrti manželky se bál znovu milovat. Když mu do cesty vstoupila Renata, věřil v nový začátek. Jenže z idyly se rychle stala noční můra, ve které hrál jen roli údržbáře a bezedné peněženky. 

Jana Jánská
Jana Jánská 28. 05. 2026 11:30

Myslím, že mám duši monogamisty, protože po smrti své ženy jsem se už nedokázal citově vázat k jiné. Byli jsme manželé jen tři šťastné roky, než Kateřina zemřela při autonehodě, kterou jsem si dlouho dával za vinu. Roky jsem utápěl žal v práci, budoval kariéru a kupoval si věci, které nám dřív chyběly, ale v soukromí jsem zůstával sám. Moji blízcí přátelé Vojta a Agáta se na to už nemohli dívat a rozhodli se, že mi musí pomoci najít novou životní cestu.


Seznámení s Renatou

Jednoho večera mě pozvali na večeři, kde byla i jejich známá Renata. Byla to pohledná, výřečná padesátnice, která na mě okamžitě začala upírat pozornost. I když nebyla úplně můj typ, začali jsme se scházet – nejdřív na kávu, pak do kina, až jsme nakonec skončili u ní v bytě. Nabyl jsem dojmu, že by z toho mohl být vážný vztah, a tak jsem navrhl společnou dovolenou v Krkonoších. Renata nadšeně vybrala luxusní penzion a já bez zaváhání zaplatil vysokou zálohu.

Brzy se však začaly objevovat první varovné signály. Při společných nákupech jsem za ni platil značkové oblečení i doplňky, aniž by se namáhala vytáhnout peněženku. Vrcholem bylo, když mě požádala o pomoc se stěhováním nábytku pro její dospělou dceru Janu. Zatímco jsem se hodiny trápil se skládáním těžké skříně, Renata sledovala televizi a Jana odešla do kina. Nikdo mi nenabídl ani sklenici vody, a když jsem o ni poprosil, Renata jen lhostejně ukázala směrem ke kuchyni, aniž by spustila oči z obrazovky.


Role chodícího bankomatu

Moje trpělivost začala přetékat během další návštěvy obchodního centra. Renata potřebovala vyměnit kabelku a při doplatku pouhých třiceti korun se na mě sladce usmála s tím, že u sebe nemá ani korunu. O pár dní později mi zavolala do práce s dalším seznamem úkolů. Měl jsem cestou z kanceláře koupit drahý dar pro jejího bratrance a k tomu obstarat týdenní nákup potravin pro Janu, protože ta prý nestíhá kvůli návštěvě kadeřníka a večernímu večírku.

Ten den jsem žádný nákup neudělal a konečně jsem začal uvažovat střízlivě. Druhý den mě v telefonu přivítal Renatin rozzlobený hlas. Vyčítala mi, že její dcera má prázdnou lednici, a začala mi vyhrožovat, že mě její rodina nikdy nepřijme, pokud se budu takto chovat. Klidným hlasem jsem jí oznámil, že je mi názor její rodiny ukradený a že na žádnou oslavu ani společnou dovolenou nejedu. Renata se okamžitě zhrozila, že nám propadne záloha, ale já ji opravil, že propadne pouze mně.

V ten okamžik se Renata pokusila změnit taktiku a začala mě přesvědčovat o své velké lásce. Ptala se mě, jestli chci opravdu všechno zahodit. Představil jsem si svou budoucnost po jejím boku, kde bych figuroval jen jako údržbář a bezedný bankovní účet, a polil mě studený pot. Odpověděl jsem, že za takové poučení mi ta ztracená záloha rozhodně stojí, a hovor jsem ukončil. Bylo mi šestačtyřicet a na takové hry jsem se už cítil příliš starý.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! u Davida Mattioliho

Vítejte! u Davida Mattioliho

Související články

Další články