Robin (32): Na půdě staré chalupy jsem našel tajemná dvířka. Když jsem je otevřel, nestačil jsem se divit

Koupili jsme si s partnerem dům. Tedy spíš je to taková ruina na samotě v lese. Ale přesně něco takového jsme si vždycky přáli! Daleko od lidí, od ruchu velkoměsta, na místě, kde lišky dávají dobrou noc. Jen je tak trochu strašidelný.

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (34): Ta chalupa mi přišla jako z pohádky. Dokud mi syn s hrůzou nevylíčil, co zde během dne zažívá

Chaloupka v horách byla jako od baby Jagy

Být gay není v dnešní době už takový problém jako před lety, ale stejně jsme s přítelem toužili žít stranou od lidí. Oba můžeme pracovat z domova, já jako programátor, Adam se věnuje výtvarnému řemeslu, takže co nám bude chybět, říkali jsme si, když jsme hledali, kam utéct před lidmi a civilizací.

A povedlo se nám objevit v úplně zapadlém koutě v horách chalupu, o které Adam z legrace prohlásil: „Vypadá skoro jako domek baby Jagy na kuří nožce!“ Smáli jsme se tomu, dali dohromady peníze a šli do toho. I když chalupa vypadala, že za chvíli spadne, o střeše nemluvě…

První dny jsme naši chaloupku uklízeli. A že bylo co! V přízemí sednice s obřími starožitnými kamny a dvě komůrky jako pokojíčky, podkroví, které bylo víc půda než cokoli jiného, a ještě podivuhodný sklep, kde se muselo lézt skoro po čtyřech. Když jsme všechno vysmýčili, povídá Adam: „Z půdy uděláme skvělé spaní, stačí jen izolace a bude to.“ Než k tomu ale dojde, museli jsme si ustlat v přízemí.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (41): Odpoledne s milencem nedopadlo podle mých představ. Ze staré chalupy nás vyhnal duch rozzlobené babičky

Několik nocí se mi opakoval stejný sen

Hned první noc jsem měl divný sen, jako by mi někdo říkal: „Najdi mě, najdi mě!“ Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale když se sen pár nocí na to opakoval, nedalo mi to a svěřil jsem se Adamovi. Ten se mi vysmál: „To asi baba Jaga touží po reinkarnaci!“ A tím to skončilo.

Mně to ale nedalo a začal jsem se poptávat po tom, kdo v chalupě bydlel před námi. My ji koupili od dědiců, kteří ji nechali léta ležet ladem – s představou, že jednou budou mít chalupu. Zdědili ji po jakési pratetě a brali ji jako danajský dar. A to už jsem zastříhal ušima – prateta? Co byla zač? A začal se vyptávat starousedlíků ve vesnici. „To byla pořádná čarodějnice!“ prohlásil jeden stařeček. „Uměla číst z ruky a předpovídat katastrofy!“ „Co se s ní stalo?“ ptal jsem se dál. „Kdoví… Zmizela. Asi ji rodina odvezla pryč.“ Rodina ale nevěděla nic. Jen to, že se jim před lety ozval notář s tím, že je chalupa jejich.

Mohlo by Vás zajímat:

Ella (44): Konečně jsem zjistila, kdo mi byl v rodině povahově nejbližší. Bohužel osud mé pratety zůstává záhadou

Je na mně najít zbloudilou duši

Sen se ještě párkrát opakoval a pak to skončilo. Přišel podzim, zima, kdy do chalupy fičelo a protékala střecha, jaro, kdy jsme se rozhodli pro rekonstrukci, vzali hypotéku, sehnali pracanty a začali od střechy. A jak tak lezu po půdě, všímám si, že je nějaká malá… na rozměry chalupy. A pak jsem v koutě našel malá dvířka. „Kam asi vedou? Co je za nimi?“ Zaboha mi nešla otevřít, tak jsem to vzdal. Adamovi jsem o svém nálezu neřekl, bylo mi jasné, že by to zase hodil do nějakého vtipu o babě Jaze.

V noci jsem se vyplížil a pokusil se je otevřít znovu. Povedlo se. Za dvířky byla podivná komora plná koster. Malých, zdálo se, že jsou zvířecí. A také jsem cítil divnou vůni. Najednou se mi zamotala hlava a ocitl jsem se v podivném světě, kolem mě plála světla a slyšel jsem divné mumlání. Upadl jsem a ztratil vědomí. Když jsem se probral, ležel jsem na půdě a Adam se nade mnou skláněl: „Co tady, proboha, provádíš?“ Jenže já netušil, co se vlastně stalo… Večer jsem dvířka otevřel znovu. A tehdy jsem slyšel úplně jasně: „Najdi mě, najdi mě!“

Jak tenhle zvláštní příběh dopadl? Když jsem se nakonec Adamovi svěřil, už jsme dvířka otevírali opatrně a chránili si dýchací cesty. Komora byla totiž plná plísně, která vyvolávala halucinogenní stavy, a to Adamovi k vysvětlení stačilo. Jenže já dobře vím, že je v tom ještě něco jiného. Vím, že je tu někdo, koho mám najít, a když už je půda rozebraná, zbývá mi ještě k prozkoumání tajuplný sklep. To by v tom byl čert, abych tomu nepřišel na kloub a zbloudilou duši nenašel.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (51): Pozvala jsem kamarádku na chalupu, abych ji rozptýlila. Ta potvora toho odporně zneužila