Zázrak v Andách: Přežili pád letadla, v horách vydrželi dva měsíce i díky tomu, že se z nich stali kanibalové

památník zřícení letadla v Andách (let 571)

Zdroj: Wikimedia Commons, BoomerKC, Public domain

Jak daleko by jste zašli v boji o přežitií? Dokázali byste sníst lidské maso? Byli byste schopni souhlasit s tím, že pokud zemřete, může se vaše tělo stát potravou pro ostatní? Všechny tyto otázky si museli zodpovědět účastníci tragického letu 571 z Uruguaye, který skončil dříve než měl, a to v Andách.

Kamil Šivák 08. 09. 2023 11:00

V roce 1972 se na palubě malého letadla ocitl i student medicíny Canessa, jenž doprovázel svůj rugbyový tým na zápas v nedalekém Chile. Když se stroj ocitl nad drsným pohořím And, pilot po vstupu do silné turbulence začal, bohužel, klesat. Přitom měl udělat pravý opak. Během několika sekund tak narazil do zasněženého vrcholku hory.

Jako jeden z mála přežil pád letadla

Roberto Canessa měl skutečné štěstí – jako jeden z mála přežil. Desítky cestujících letu 571 po dopadu letadla na zem ihned zemřely nebo se nacházely ve velmi vážném stavu s polámanými kostmi či úlomky trosek zabodnutými do těla. Během následujících dní se pro mnohé stalo osudným mrazivé horské počasí a infekce způsobené zraněními. A aby toho nebylo málo, jedné noci se na osm lidí zřítila lavina.

Canessa a ostatní přeživší se snažili ze všech sil ochránit před přírodními živly. Ze sedadel letadla stáhli čalounění a použili ho jako přikrývky. Hliník z trupu stroje zase používali k rozpuštění sněhu a získání tekutin. S jednou věcí, tou nejzásadnější, byl ale obrovský problém – neměli nic k jídlu a ani nemohli žádnou potravu najít.

Kanibaly ze zoufalství

Neměli jinou možnost, a tak se z naprostého zoufalství obrátili k jedinému možnému zdroji obživy – tělům mrtvých spolucestujících. Canessa ve své knize Musel jsem přežít napsal, že "přijmout to na intelektuální úrovni je jedna věc, dalším krokem je to ale skutečně udělat". Stálo ho to velké přemáhání. Šílel hlady, ale přesto nedokázal otevřít ústa a pozřít lidské maso.

Utěšovali se pouze slibem, že i oni po smrti dají svá těla k dispozici. Canessovi i spoustě dalším lidem dalo pojídání mrtvol fyzickou, ale rovněž i duchovní vzpruhu. Prý se do nich přenesla jejich touha žít, kterou ale bohužel nedokázali stihnout naplnit. Jakmile se Canessa dosyta najedl, vydal se s několika dalšími muži na dlouhou cestu horami, aby našli nějakou pomoc.