Sebastián (36): Jeden trapas s knihou stačil k tomu, aby mi kolegové začali dělat ze života peklo

Když jsme s přítelkyní šli do kina, hodila mi do batohu svoji rozečtenou knihu. Já moc nečtu, maximálně pár článků na mobilu, takže jsem vůbec nevěděl, co čte. Jenže druhý den v práci jsem potřeboval místo na notebook, tak jsem tu knihu vytáhl a položil ji na stůl.

Ilona (42): Po sérii neúspěšných vztahů jsem se ponořila do těch fiktivních. A teď podle nich randím

Hned si začali dělat srandu

Během pár vteřin jsem cítil, jak celý kancl nějak zvláštně ztichl. Pak se ozvalo to typické potlačovaní smíchu a pak přišly první výbuchy. Když jsem se podíval na obálku, došlo mi, že je tam vytištěný pár dvou kluků, jeden bez trička, druhý v nějakém romantickém objetí. Moje přítelkyně čte gay romance.

„Co to čteš, Sebo? Nechceš nám o sobě náhodou něco říct?“ Smích se šířil kanceláří jako infekce a já tam stál jak blbec a nevěděl, jak vysvětlit, že to není moje. Znělo to jako nejprimitivnější výmluva na světě. Když jsem to řekl nahlas, samozřejmě se smáli ještě víc. Bylo to trapné.

Asi o hodinu později mi napsala kolegyně z vedlejšího oddělení. Prý že chápe, že je to citlivé, ale že jestli si potřebuji o něčem promluvit, jsem vítán. Než jsem stihl odpovědět, ozval se mi kolega z IT. Prý jestli chci, může mi doporučit další knihy, protože jeho brácha je taky čte. V tu chvíli jsem pochopil, že to není jen vtípek. Celé patro se rozhodlo, že jsem změnil identitu na základě jediné knížky v batohu.

Týna (28): Toužila jsem zažít lásku jako z románu. Nečekala jsem, že mi ji přinese má oblíbená kniha

Přerostlo to v šikanu

Naštval jsem se, protože si všichni udělali závěr během pár minut, a ten den jsem odešel pracovat domů. Samozřejmě se to neobešlo bez pár komentářů. Když jsem to doma popisoval přítelkyni, smála se tak moc, až jí tekly slzy, ale chápala moje rozhořčení. I kdyby to byla moje kniha, co je komu sakra do toho?

Po pár dnech si mě zavolala šéfová. Myslel jsem, že chce něco řešit pracovně, ale položila přede mě knihu, kterou někdo zapomněl v zasedačce. Stejný žánr. Stejný styl obálky. Ptala se mě, jestli je to moje kniha, že o celém incidentu ví a že pokud bych potřeboval nějak pomoct nebo podpořit, ať se na ni obrátím.

V tu chvíli mi došlo, že někdo aktivně přiléval olej do ohně. Někdo další začal knihy nosit do kanclu a nechával je tam, aby si ze mě mohl utahovat. Šéfové jsem situaci vysvětlil, a ona ji pochopila a slíbila mi, že si na vtipálky došlápne. Na svoje kolegy se od té doby dívám jinak. Přijdou mi vlastně nenávistní.

Eduard (45): Syn přišel ze školy bez bot. Myslel jsem si, že je to nějaký omyl, ale pravda mě šokovala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].