
Simona byla požádána rodiči, aby jim jezdila zalévat květiny v době jejich dovolené. Při jedné návštěvě zjistila šokující věc. Její sestra Zuzana u rodičů odcizila dvě tašky věcí. Simonu její zjištění trápí, ale ještě víc ji bolí názor maminky.
„Simonko, že mi zaliješ taky kytky, viď? A taky musíš každý den ráno dát čerstvou vodu do misky kočkám. A mají tam masové kapsičky. Nezapomeň, jsou na to naučené,“ požádala mě maminka před odletem na dovolenou.
S maminkou si pokaždé vyjdeme vstříc
Sice mám svých starostí nad hlavu, ale mamince jsem pomoc slíbila. S tátou jsou v důchodu a jednou za rok vyráží na dovolenou. Jsem za to ráda, že si užívají odpočinku a trochu poznávají svět. Zatím jim slouží zdraví a já je podporuji v tom, aby na dovolenou jezdili. Dokonce vděčně přijímají dárky v podobě zážitků. Mám radost, že mám vitální rodiče, co se nebojí vystoupit ze své komfortní zóny.
Jen je trochu problém v tom, že když rodiče odjedou na dovolenou, tak pro mě to znamená, že mám každodenní povinnosti navíc. Ale dva týdny v roce se to dá vydržet. Mám ještě sestru, ale ta moc pracovitá není. Žije v pronajatém bytě. Nemá zatím děti, ač je o dva roky starší než já. Každý rok nám představuje nového přítele a vlastně si žije takovým bezstarostným životem. Střídá zaměstnání a má nestabilní osobní život.
Moje sestra mě šokovala svým chováním
Předevčírem jsem šla k rodičům nakrmit kočky. Nešla jsem jako vždy ráno, protože to časově nestíhám. Děti vodím na příměstský tábor a ráno to mám spočítané na minuty, abych stihla včas přijít do zaměstnání. Po práci jsem otevřela dveře do domu rodičů a zarazily mě dvě tašky, co stály v předsíni. Byly v nich narovnané zavařeniny, dvě krabice mléka, nějaké těstoviny, rýže a nějaké jiné potraviny.
Zírala jsem na tašky a vtom otevřela sestra Zuzana dveře do předsíně. V ruce držela sklenici medu a málem ji upustila. Vyděsila jsem ji. Evidentně mě nečekala. „Fuj, to jsem se tě lekla. Co tady děláš?“ vypadlo z ní. „Já jdu nakrmit kočky, ale co tady děláš ty? To si sem jako chodíš jako do samoobsluhy? To si tady jako bereš jídlo?“ ostře jsem na sestru uhodila.
V rodině máme zloděje a mně se to nelíbí
Sestra mě odbyla, že mi do jejího chování nic není. Prý by jí rodiče zavařeniny dali sami, kdyby si o ně řekla. A tak prý využila situace, kdy rodiče nejsou doma a zavařeniny si vzala. Aby je tím neobtěžovala. Se Zuzanou jsem se pohádala. Bylo mi jasné, že svým nezodpovědným způsobem života nemá týden po výplatě peníze, a aby měla co jíst, ukradla rodičům nakoupené zásoby trvanlivých potravin. Málem jsme se popraly, když jsem Zuzaně zakázala tašky odnést z domu.
Zuzana mě odstrčila a s taškami odešla. Byla jsem se podívat ve spíži a bylo mi jasné, že tu sestra nebyla tento týden poprvé. Zmizely vejce, masové konzervy i zavařeniny. Dokonce i cukr, olej a mléko. Mamince jsem napsala textovou zprávu, aby si nemyslela, že jsem potraviny odcizila já. Její odpověď mě překvapila. Vyčetla mi moje chování vůči sestře a dočetla jsem se, že nemám sociální cítění. Prý jsem málo empatická a nedokážu se vcítit do Zuzanky, která má život daleko složitější než já. Takže nakonec jsem za rodinného blbce já. Mně nikdo nic nedá, rodičům pomáhám a oni pro změnu dotují neschopnou sestru.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




