Facebook
Instagram
Soňa každý rok připravuje pro celou rodinu velikonoční oběd. Chce udělat radost babičce, aby alespoň jednou za rok viděla příbuzné pohromadě. Jenže místo poděkování poslouchá Soňa nemístné připomínky.
Tak týden před Velikonoci vždycky po práci zajedu k babičce a začnu generální úklid včetně mytí oken. Chci, aby babička měla doma čisto, a když se u ní na svátky sejde celá rodina, aby se všichni cítili příjemně. Úklid mi pokaždé zabere asi čtyři odpoledne.
Všichni o akci vědí, ale nikdo pomoc nenabídne
Oběd bývá plánovaný na neděli. V pátek proto posekám trávu na zahradě, aby si mohly děti hrát venku, večer ještě stihnu velký nákup. Celou sobotu pak trávím v kuchyni. Vaření mě baví a přípravy na rodinné setkání mi nevadí. Potěšilo by mě ale, kdyby mi tety pomohly s úklidem. Jenže každý rok dělají mrtvého brouka.
S obědem odstartuje salva kritiky
V neděli časně ráno navozím jídlo k babičce, kde mám již připravený stůl pro 24 lidí. Naštěstí má babi velký obývák zabírající skoro celé přízemí. Maso upeču až na místě, jinak je vždy vše hotové. Cítím únavu, ale když vidím, jak se babička na oslavu těší, jsem ráda.
V neděli se pak začínají scházet příbuzní. Se sestřenicí servírujeme hovězí knedlíčkovou polévku. "Soňo, mohla sis dát větší práci s těmi nudličkami. Já je krájím ještě víc nadrobno," uštědří mi první výtku teta a hlasitě se směje. Moje mamka zase dělá menší karlovarské knedlíky než já. A pár příbuzných není spokojeno, že dostali kachní prso, a ne stehno. "A proč je jen červené zelí? Dal bych si i bílé," přidá se strýc.
Stačilo by mi pouhé děkuji
"Zákusek se ti povedl, ale já preferuji banány před jahodami," komisně prohlásí sestřenice. Její partner zase není spokojený s výběrem vína, které jsem koupila v místním vinařství. Odpoledne na stůl dávám bramborový salát a kuřecí řízky. Vše se sní, ale samozřejmě si vyslechnu: "Já dělám řízky výhradně z vepřového masa, jsou lepší." A takto to probíhá každou oslavu. Možná jsou jejich připomínky myšleny jako běžná konverzace a já jsem vztahovačná.
Ale připravit takto velkou oslavu mi každý rok dá hodně práce. Stačilo by mi, kdybych slyšela pouhé děkuji. Jenže to neřekne nikdo. Všichni mají jen připomínky, že by vše udělali jinak nebo líp. Babička je ale šťastná a to je pro mě hlavní. Snad si letos příbuzní konečně sáhnou do svědomí a budou držet pusu. Nezbývá než doufat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
