Facebook
Instagram
Jana zjistila, že na pověrách našich předků možná něco bude. Potřebovala si vyprat a neřešila, že je zrovna Velký pátek. Následně se jí smůla začala lepit na paty.
Ani nevím, jak k tomu došlo. Překvapilo mě, že koš na špinavé prádlo doslova přetékal věcmi. Něco z toho bylo i na zemi. Prostě jsem se nestíhala věnovat domácnosti a můj manžel snad ani neví, kde máme pračku.
Nestíhala jsem domácnost
Měla jsem toho v práci docela dost a když jsem dorazila utahaná domů, ještě bylo potřeba něco navařit a učit se s dětmi. Takže jsem domácí práce odsouvala "na později". Můj manžel je hodný chlap, ale maximálně tak umyje nádobí. S vysavačem jsem ho ještě nikdy neviděla. Řekla bych, že spousta žen to má doma stejně.
K tomu navíc bylo o víkendech hezky, takže jsme vždycky vypadli na chalupu. Jenže jednou v neděli večer, když jsem dětem chystala oblečení na ráno, se ukázalo, že skříň je téměř prázdná. A koš na špinavé prádlo pomalu nebylo vidět. V posledních dnech jsme prostě všichni jenom dávali věci na kopu a čekali, až se to opere. Tím bylo míněno, až to já operu. "Panebože, co to je?" pronesla jsem šokovaně při pohledu na spoustu špinavého prádla.
Bylo už docela pozdě, takže se mi nechtělo pustit pračku a čekat, až dopere. Vyhlásila jsem nouzový stav a slíbila rodině, že to brzy napravím. Synovi to bylo jedno, ten je schopný chodit celý týden v tom samém. Jenom jsem v rukou proprala kalhotky sobě a dceři. Manžel si prostě vzal nové slipy, které dostal ještě k Vánocům.
Na Velikonoce jsem prala prádlo
V pondělí jsem se k tomu nedostala. Řekla jsem si, že se blíží Velikonoce, takže hned v pátek ráno začnu s prádlem. A také jsem to udělala. Už od rána jela pračka, děti mi pomáhaly utírat prach a vysávat. Manžel zatím vařil.
Nepovedlo se mi zlikvidovat všechno špinavé prádlo, ale odpoledne už převažovalo to čisté. Měla jsem věci pověšené na balkonu, na sušáku v chodbě a na radiátorech. Nevypadalo to moc dobře, ale byla jsem ráda, že se to konečně začalo hýbat. V sobotu jsme měli jet k mým rodičům, tudíž byl pátek stejně jediný den, kdy jsme se do toho mohli pustit.
"Tys prala na Velký pátek?" zeptala se mě překvapená máma, když jsem jí večer volala a chtěla potvrdit, kdy dorazíme. "Proč, je v tom nějaký problém?" zajímalo mě. "To se prostě nedělá. Nosí to smůlu. Já nikdy neprala na Velký pátek a moje máma také..." dodala. Nad tím, co mi řekla máma, jsem jenom mávla rukou. Kdybych si měla dávat pozor na všechny zvyky a pověry, tak snad ani nemůžu vyjít ven.
Praní prádla na Velký pátek mi přineslo smůlu
Jenže druhý den jsem si na její slova vzpomněla hned několikrát. Nejprve jsem se ráno řízla do ruky. Připravovala jsem snídani a syn mi něco vykládal. Otočila jsem se a dál krájela chleba. V tu chvíli jsem zjistila, že nekrájím jen chleba. Naštěstí to nebylo nic hlubokého a stačilo jenom obvázat.
Manžel pak sám balil věci na víkend k mým rodičům. I když jsem mu radila, co má vzít, dvakrát jsme se museli vrátit domů. Jednou pro pomlázku, podruhé pro nabíječku, protože naši mají starší telefony a jejich nabíječky se nám nehodí. Když jsme vyráželi potřetí, modlila jsem se, aby ta smůla už skončila.
Ale kdepak! Jak mě zlobila ta pořezaná ruka, polila jsem se mléčným koktejlem, který jsem si koupila na cestu. Když jsme přijížděli k našim, manžel najednou vydal podivný zvuk. Překvapeně jsem se na něj podívala. "Zapomněli jsme..." začal. "Nic neříkej, dnes toho mám dost!" přerušila jsem ho. Stejně mi řekl, že jsme doma nechali dárek pro mou mámu. Klesla mi ramena a zapřísahala jsem se, že příští Velikonoce už doma na nic nesáhnu. I kdybychom měli spát na zemi. Takovou smůlu už nechci nikdy zažít...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
