Darina (56): Můj manžel je sice náladový dědek, díky jeho nemoci jsem si ale uvědomila, že bez něj nechci žít

Zdeněk (60) už mi pár posledních let lezl krkem. Přestávala jsem věřit v naše manželství a občas mě napadalo, jaké by to bylo, kdybychom se rozvedli. Pak se všechno kvůli jeho nemoci změnilo a já si uvědomila, že o něj nechci přijít.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (69): Z manžela se stal hypochondr. Bojím se, že si svým strachem nějakou nemoc opravdu přivolá

Naše manželství jsem brala jako samozřejmost

Když jsem slyšela kamarádky, jak si stěžují na své manžele, souhlasně jsem přikyvovala. Vesměs nám všem vadilo to samé. Chlapi doma skoro nepomáhají, už se o nás nezajímají a berou nás jako kus nábytku. Občas je to s nimi fajn, ale většinou jsou to morousové.

Já si nikdy na Zdeňka nemusela stěžovat, ale někdy jsem měla pocit, že si už nemáme co říct nebo předat. Rozvedené kamarádky si nemohly vynachválit nové životy. Samozřejmě mi sdělovaly hlavně klady a já někdy tajně uvažovala, jaké by to asi bylo žít na vlastní pěst.

Hlavně během dní, kdy jsme na sebe se Zdeňkem neměli náladu, s myšlenkou na odchod jsem si pohrávala celkem intenzivně. Pak přišel zlom, manželovi se hodně přitížilo a zůstal v nemocnici. Doktor mi řekl, že je potřeba vyloučit Crohnovu chorobu nebo dokonce rakovinu.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (40): Když mi umíral kamarád na rakovinu, byla jsem daleko. Přesto se se mnou zvládl osobně rozloučit

Čekání na výsledky bylo nekonečné

Všechny příznak napovídaly, že jde do „tuhého“. Nadávala jsem sama sobě, že jsem Zdeňka nedokopala na testy dříve. Jenže on by šel do nemocnice až v nejhorším. Pokud se potvrdí zlá diagnóza, bude jen a jen naše chyba, že jsme nezačali s léčbou dřív. Na zažívací potíže si muž stěžoval dlouhá léta.

Zatímco byl Zdeněk pár dní v nemocnici na pozorování, bylo vyloučeno mnoho diagnóz a pak se vždy objevila nějaká nová, ještě vzácnější. Já doma nebyla schopná sníst ani sousto. Chodila jsem po prázdném bytě a padala na mě vina za to, že jsem kdy pomyslela na rozvod.

Celou jednu probdělou noc jsem s dětmi sledovala stará videa z dovolených a narozeninových oslav. Jak jsem si mohla nevšimnout, že mám celý život po boku tak skvělého chlapa! Možná je to náladový dědek, ale se mnou si stejně nezadá. Nechtěla bych bez něho žít.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (43): Bez vousů vypadám jako idiot. Probuzení v nemocnici bylo obzvláště bolestné

Příčina potíží nám zůstala utajena

Spadl nám všem obrovský balvan ze srdce, když byla nakonec vyloučena veškerá vážná onemocnění. Lékaři si nevěděli rady, zřejmě šlo jen o vředy a následky stresu. Zdeněk se vracel domů s tím, že by měl víc relaxovat. Ten jsem mu byla mileráda ochotna poskytnout.

Nevím, zda jeho tělo reagovalo na moje myšlenky. Jsem vděčná, že se nám dostalo varování a teď už o nás dvou nepochybuji. Opravdu u mě platí, že jsem si začala něčeho vážit, až když jsem o to téměř přišla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mojmír (54): Po rozchodu mi manželka řekla, že má rakovinu. Celá rodina si myslí, že jsem ji opustil kvůli nemoci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.