Evelína (69): Z manžela se stal hypochondr. Bojím se, že si svým strachem nějakou nemoc opravdu přivolá

Myslela jsem si, že po více než čtyřicetiletém manželství mě u mého Pepy (68) nemůže nic překvapit. Před rokem jsem ale u něj zpozorovala nepříjemnou změnu, která neblaze ovlivňuje naše doposud spokojené manželství.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (52): Až po rozvodu jsme s manželem našli společnou řeč. Okolí nám ale nový vztah neschvaluje

Umřel mu nejlepší kamarád

Je to něco málo přes rok, co manželovi umřel nejlepší kamarád Zdeněk. Bylo to pro něj emočně náročné období. Bral ho totiž nejen jako kamaráda, ale spíše bratra. Byli spolu na vojně a tam se zrodilo jejich dlouholeté přátelství. I potom, co každý založil rodinu, se oba pravidelně vídali.

Jezdili jsme na společné dovolené a i z našich dětí se stali kamarádi. Proto když Zdeněk přišel s tím, že má rakovinu prostaty, nesli jsme to všichni těžce. Především to, když do pár měsíců, co nám tu hroznou zprávu oznámil, umřel. Manžel byl z toho opravdu vyřízený a nešťastný. Bylo mi ho moc líto.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (55): Smrt nejlepší kamarádky mě ranila. Z depresí mě vyléčila až událost, kterou si neumím vysvětlit

Začal se o sebe bát

Od té doby jsem na něm začala pozorovat velkou změnu. Začal se o sebe více starat a dávat na sebe pozor. Pokaždé, když ho skolila rýma nebo měl náběh na nachlazení, zalezl do postele a potil se. Předtím by ho to ani nenapadlo. Říkal, že pokud to není nic závažného, do postele ho to nedostane. Z posledního nachlazení, které měl v prosinci, se léčil obzvlášť dlouho.

„Nemám náhodou zápal plic? Přečetl jsem si na internetu nějaké příznaky a přijde mi, že bych to mohl mít,“ začal se o sebe strachovat. To byl první náznak toho, že se s ním něco děje. Nakonec se uzdravil, ale strach mu zůstal.

Mohlo by Vás zajímat:

David (43): Z manželky se stal těžký hypochondr a dělá šílené věci. Je to opravdové peklo

Bojím se, aby si nemoc nepřivolal

Před pár dny ho začalo bolet břicho. Nemohl přijít na to, co to může být. Bolest nepřestávala, a tak po pár dnech vyrazil k doktorovi. „Co když mám rakovinu jako Zdeněk?“ ptal se mě v obavách. Byl z toho opravdu nešťastný, skoro se už se mnou loučil, že se z návštěvy u doktora nevrátí.

Bylo to opravdu strašné. Takového ho neznám. Tak se nikdy nechoval. Žádná nemoc ho nemohla skolit. Teď stačí opravdu málo, aby se cítil, že je na tom nejhůř na světě. Samozřejmě, že mám o něj strach, ale někdy mi přijde, že to přehání a měl by se trochu krotit. Strachem z toho nejhoršího si nemoc může přivolat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (44): Kamarádka mi poradila, kam mám poslat hypochondrického manžela. Snad to pomůže

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.