Ema Horáková žije s posttraumatickou stresovou poruchou a speciálně vycvičený zlatý retrívr Toby jí pomáhá s běžnými úkony, například vyjít z bytu nebo nakoupit. Nedávno sám bojoval o život a zpátky do práce ho dostala jedině touha dál pomáhat své paničce. V rozhovoru pro magazín Lifee.cz Ema vysvětluje, proč si Toby letos zasloužil cenu Statečné psí srdce a proč si kvůli němu zakázala zemřít.
Ema Horáková (21) žije s posttraumatickou stresovou poruchou a její každodenní realitou bývaly úzkosti, flashbacky, noční můry a hluboké deprese. Dlouho nebyla schopná vycházet z domu, ztratila schopnost plynulé řeči a byla opakovaně hospitalizována. Příchod asistenčního psa Tobyho pro ni znamenal zásadní životní obrat k lepšímu.
Na podzim roku 2023 však Toby sám bojoval o život – byl mu diagnostikován autoimunitní zánět mozku (SRMA). Následovala složitá a nákladná léčba a rehabilitace. K překvapení všech se nejen vrátil do života, ale znovu s radostí nastoupil do služby. Při přetestování zvládl všechny úkoly na plný počet bodů. Jeho radost z práce i odhodlání být Emě stále nablízku ukázaly, že i po těžké nemoci může pes opět najít smysl života a sílu. Proto si Toby letos mohl převzít ocenění Statečné psí srdce v kategorii Pomáhající srdce. Více nám Ema prozradila v našem rozhovoru.
Doporučené video: Karolína Šoupalová bojuje proti psím množírnám
Pes Toby pomáhá Emě vyjít mezi lidi
Rozhovor s Emou Horákovou probíhal bezprostředně poté, co si společně s Tobym převzala ocenění. „Pro nás oba to bylo poměrně stresující, protože mám posttraumatickou stresovou poruchu a jít mezi lidi je pro mě hodně náročné. Bez něj bych vůbec nebyla schopná vyjít z domu nebo vůbec jít mezi lidi, jet do cizího města. Díky němu jsem to zvládla,“ říká pyšně Ema. Jak jim to během ceremoniálu slušelo, na to se můžete podívat v naší fotogalerii. „Samozřejmě, že je hrozně skvělé, že dostal nějaké ocenění – vlastně za to, že přežil a vrátil se do služby. Je to pro nás hezké, ale náročné,“ dodává s tím, že mezi tolika lidmi se necítí dobře.
Toby si poradí, když Ema panikaří
Milovaného retrívra má Ema stále u sebe - potřebuje ho zkrátka denně, a to kvůli běžným činnostem, které ostatním přijdou samozřejmé. „Nejvíce ho potřebuji mezi lidmi. Jakmile vylezu z domu, tak mě nonstop sleduje, byť třeba nemám pamlsek v ruce. Teď ho mám, protože si to po dnešku zaslouží,“ chválí svého oceněného parťáka. „Pomáhá mi v tom, že jdu mezi lidi a lidé jsou na mě automaticky hodnější, protože vidí roztomilého pejska. Jeho úkony jsou potřeba, když mám třeba flashbacky – to znamená znovuprožívání traumatických událostí v mém životě, kvůli kterým jsem postižená,“ upřesňuje Ema, jaká je vlastně náplň práce Tobyho.
Toby jí de facto neustále zachraňuje život. „V takovou chvíli se biju do hlavy a on přijde se svým čumáčkem, olizuje mě a snaží se mě probrat. Tím, že mi dá k obličeji svoji hlavu, tak jeho bít nechci, a to mě probere. Jsem díky tomu najednou víc v pohodě,“ naznačuje dívka, jakým způsobem jí Toby pomáhá. Speciální výcvik, který Toby absolvoval, s těmito situacemi počítá. „Když je toho na mě moc, začnu panikařit, a on mě vyvede z místnosti – to se stalo i dnes,“ odhaluje Ema, která skutečně během ceremoniálu na moment opustila hlavní sál.
Jak konkrétně vypadá Tobyho zákrok? „Já si sednu na zem, zalehne mi nohy, a to mi uvolní nervový systém. Sníží mi tak tep,“ vysvětluje dívka, která už dobře ví, jak její pes v krizi zareaguje. „Když jsem ve frontě v obchodě, bojím se, když někdo stojí za mnou. Dám si ho mezi nohy a on mi vytváří prostor za mnou. Lidé nechtějí narazit do pejska, tak mi nechají o půl metru více místa,“ překvapuje Ema.
Cítila jsem, že zvíře mi pomůže, říká Ema
Rozhodnutí pořídit asistenčního psa krystalizovalo dlouho, byť Ema odmalička po zvířeti toužila. „Cítila jsem, že mi zvíře pomůže. Měla jsem kočky a vždycky mi ta zvířata pomáhala. V sousedství jsme měli vodicího psa v důchodu, a já jsem tu fenečku začala chodit venčit. Díky tomu jsem zjistila, že asistenční pejsci mohou pomoci i mně,“ vzpomíná, kdy se asistenční psy začala zajímat. „V té době už jsem byla postižená a zjistila jsem, že pomáhají i na můj typ postižení. Zkusila jsem doma mamku nalomit a slyšela na to, že pejsek už bude vycvičený, takže s ním nebude tolik práce,“ říká Ema zpětně.
Vyznání Emy: Kvůli Tobymu chci přežít
Dnes je z Tobyho a Emy nerozlučná dvojice - nerozlučná natolik, že Toby kvůli své paničce překonal i velmi vážnou nemoc a vrátil se do služby. „Předtím, než jsem Tobíčka měla, jsem měla intenzivní sebevražedné myšlenky – na denním pořádku, neustále, a bylo to hodně blízko tomu, že bych se zabila,“ rekapituluje Ema se slzami v očích. „Ale protože mám teď Tobíčka, tak vím, že kdybych já umřela, tak on to nepochopí. A byl by z toho strašně špatný. Vím, že lidé by to tak nějak pochopili, ale on ne. Tohle je pro mě největší motivace přežít,“ vzkazuje Ema všem, kteří berou asistenční psy za „normální zvířata“.
Na fotografie oceněného Tobyho a také jeho paničky Emy se můžete podívat v naší fotogalerii.