Facebook
Instagram
Varhanistka Kateřina Málková se už v úterý 18. července představí se svým koncertem v katedrále sv. Víta. V rozhovoru pro Lifee.cz popisuje, jaká byla v dětství její cesta k netradičnímu hudebnímu nástroji, co jí učarovalo na gothic metalu, ale radí také rodičům dětí, které hudba zajímá. Jaká specifika musí mít ideální šaty, které varhanistka obléká? A proč se někdy bojí, když v noci trénuje v prázdném kostele?
Varhanistka Kateřina Málková je máma dvou dětí. Syn (12) po otci zdědil talent na klarinet a uvažuje o konzervatoři, dcera (4) si zase celý den prozpěvuje. Také cesta Kateřiny k hudbě se rozvíjela od dětství, kdy začala navštěvovat místní malou Základní uměleckou školu v obci Hrušovany nad Jevišovkou. Postupem času se vypracovala ke studiu varhan na HAMU a koncertovala po celé Evropě, ať už v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Lotyšsku nebo v Litvě.
Dnes se věnuje právě výuce dětí, působí totiž také jako zástupkyně na základní umělecké škole. "Já si třeba myslím, že každé dítě lze hudebně rozvíjet. Bezpečně poznáte absolutně nadané dítě, ale to je extrém, a potom dítě, které hudební sluch vůbec nemá. Ale potom máte spoustu dětí mezi tím," dává v našem rozhovoru naději rodičům, kteří třeba váhají, zda jejich dítě má potenciál své nadání posouvat. "Záleží na pedagogovi, jak dítě vede a jaký spolu mají vztah," míní zrzavá varhanistka, která živě vystoupí už toto úterý 18. června od 19 hodin v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.
Varhanní koncert v katedrále svatého Víta
Na co se mohou návštěvníci katedrály svatého Víta těšit?
Připravila jsem si na ten koncert trochu netradiční repertoár. Není to klasický varhanní repertoár a prakticky celý koncert je složený z moderní soudobé hudby. Doufám, že posluchači vydrží do konce. Je to koncert minimalistické hudby, se kterou jsem se seznámila už během studií na HAMU u mého bývalého profesora Jaroslava Tůmy. Je to má krevní skupina a ráda tuto hudbu propaguji - aby lidé slyšeli něco jiného. Obecně ráda hraji soudobé skladby od současných autorů.
Vím, že se věnujete také vzdělávání dětí v oblasti hudby. Jak jste se k hudbě jako dítě dostala vy sama?
Byla tam hlavně podpora rodičů, ale už na základní škole jsem jako malá začala zpívat a vyhrávala jsem ve zpěvu také soutěže. Od druhé třídy jsem začala hrát na klavír. Pocházím z jižní Moravy poblíž Znojma, z Hrušovan nad Jevišovkou, kde máme malou základní uměleckou školu. Táta mě v hudbě hodně podporoval, ale chtěla jsem hlavně já sama. Věděla jsem, že se hudbě budu jednou věnovat. Měla jsem pocit, že mi to opravdu jde a je to se mnou srostlé. Nakonec jsem se dostala na konzervatoř do Brna.
Jak vzpomínáte na svého prvního učitele hudby? Měl nějaké zvláštní metody, jak v dětech probudit zájem o hudbu?
Měla jsem paní učitelku a vedla mě k tomu velmi profesionálně. Jezdily jsme spolu dokonce na konzultace k paní profesorce do Brna. Ale k varhanům, k těm jsem se dostala úplnou náhodou. Do deváté třídy jsem hrála na klavír, nejsme ani věřící rodina. Po cestě na zkoušky jsme měli nehodu a přijeli jsme tam pozdě. Zahrála jsem ve stresu a výsledek nebyl nejlepší, ale protože jsem tam dojížděla na ty konzultace, tak mi tahle paní profesorka nabídla, že bude volné místo na varhanním oddělení. Nedokázala jsem si ani představit, co ty varhany vlastně jsou. Představovala jsem si, že to budou nějaké samohrajky. Nastoupila jsem a říkala jsem si, že bych později mohla na ten klavír přestoupit. Ale nakonec se mi to zalíbilo. Měla jsem skvělého pana profesora Kolaře z Brna.
Varhanistka Kateřina Málková vede děti k hudbě
Jaký to byl pocit, hrát poprvé v kostele? Varhany jsou až nahoře a musí to být poměrně magický okamžik, mít moc na hudbou v celém kostele.
Tolik si nevzpomínám, jaké to bylo poprvé, protože koncertů mám za sebou mnoho. Ale je to velice osvobozující pocit. Jste tam sama a dodnes mi tohle okouzlení zůstalo. Ráda chodím do kostelů cvičit, když tam nikdo není. Chodím si takhle hrát klidně i v noci. Někdy se tam člověk až trochu bojí. Opravdu jsou to magické okamžiky.
Neměla jste zatím zkušenost s něčím paranormálním?
Neměla, tohle si nesmíte připouštět. Sem tam něco zapraská, vlétne holub nebo netopýr. Varhany jsou až nahoře u střechy a v některých vesnických kostelích už to nahoře nebývá tolik udržované. Opravdu tam někdy ten holub vlétne a mnohdy je to až nepříjemné, když tam cvičíte do půlnoci.
Věnujete se tedy i výuce dětí. Jak to probíhá, když rodič zpozoruje ve svém dítěti hudební nadání?
Aktuálně působím jako zástupce základní umělecké školy. Školu vedu a zároveň také učím, byť už na menší úvazek. Učím hlavně klavíry, ale mám k dispozici také píšťalové varhany. Rodiče přihlásí své ratolesti, ideálně ještě v předškolním věku, a přijdou na zkoušku. My už poznáme, jestli nějaký ten talent mají. Ale já si třeba myslím, že každé dítě lze hudebně rozvíjet. Bezpečně poznáte absolutně nadané dítě, ale to je extrém, a potom dítě, které hudební sluch vůbec nemá. Ale potom máte spoustu dětí mezi tím. Záleží na pedagogovi, jak dítě vede a jaký spolu mají vztah.
Vaše děti se hudbě také věnují?
Mám syna, je mu dvanáct let, a věnuje se hře na klavír a na klarinet. Vypadá to, že by mohl jít na konzervatoř na klarinet. Má to po tátovi, ten je také klarinetista. Dcera, ta je ještě malá, bude jí teprve pět let, ale už od narození si prozpěvuje. Vyučuji také soukromě, u sebe doma, takže hudbu vnímá od rána do večera. Myslím, že asi také začneme s klavírem. Klavír je takový dobrý základ.
Šaty si nechávala šít už v době, kdy byla v metalové skupině
Velké téma je móda. Máte pro své koncerty velkou skříň plnou večerních šatů?
Ano, mám docela velkou skříň, ale pro nás varhanice je občas výběr šatů pěkný oříšek. Musíte hledat specifický střih. Protože hrajeme nohama, nesmějí být šaty upnuté, úzké, nejlépe pokud mají rozparek, nebo to celé hodit dozadu. Dost často také používám kolíčky, aby mi šaty opravdu nepadaly dopředu. Není sranda takové šaty sehnat. Nejlépe, pokud vám je šikovná švadlenka ušije na míru. Ale za tu dobu už jsem pokročila a nějaké své oblíbené modely už ve skříni mám. Zpívala jsem také v metalové kapele, takže skříň je plná také vzpomínek na toto období. Nechávala jsem si tenkrát také šít šaty na míru a mám jich plnou skříň.
Co jste tenkrát nosila? Minisukně a řetězy?
Byl to gothic metal, takže to byly spíše korzety a dlouhé černé sukně. Ale to jsem si opravdu musela nechat šít a mám toho velkou zásobu. Od sametových po jiné materiály. Bylo to zajímavé období, protože jsem kombinovala klasickou hudbu s metalovou a byla to naše autorská tvorba. Zpívala jsem, ale skončila jsem před nějakými osmi lety.
Třeba to po vás převezme dcera.
Myslím, že si s tím spíše bude hrát. Bude to mít místo šatů pro princezny.
