Tapsterka Kristýna chtěla po deseti letech z gastronomie odejít. Pak objevila kouzlo dokonale načepovaného piva

Jak se zrodila vaše cesta k profesi tapsterky? Byl to cílený sen, nebo vás k čepování piva dovedla náhoda?

K čepování mě dovedla náhoda. Původně jsem chtěla z gastra odejít – dělám v tomhle oboru už 10 let a toužila jsem po změně a nových zkušenostech. Do PUX jsem zaslala životopis s tím, že to pro mě bude pouze brigáda na pozici Ambasadora a mezitím se rozmyslím, kam chci pokračovat. Poté, co viděli můj životopis, mi ale nabídli pozici „Tapster“ a já si řekla, proč to nezkusit. Za tohle rozhodnutí jsem dodnes neskutečně ráda, protože mě výčepní práce začala nesmírně bavit a pořád se mám kam posouvat, což je pro mě klíčové.

Pivovarnictví bylo dlouho vnímáno jako dominantně mužský svět. Jak se v něm cítíte vy a jaké jsou reakce hostů, když vidí ženu za výčepem v tak prestižním podniku, jako je Beer Hall v PUX?

Cítím se v něm moc dobře, k čemuž určitě napomáhají i moji kolegové – přijali mě mezi sebe okamžitě, a tím pádem bylo všechno jednodušší. Hosté z valné většiny reagují pozitivně, vždycky je to mile překvapí, obzvlášť na Škole čepování, kde s nimi trávíme víc času.

Co je podle vás největším mýtem o čepování piva? Je to skutečně jen o otočení kohoutem, nebo v tom tkví složitější věda?

Rozhodně je v tom složitější věda, alespoň zpočátku, než si v tom najdete svou cestu. Většina lidí si myslí, že jde právě jen o otočení kohoutem, ale základem je i správně umytá, vychlazená a mokrá sklenice. Pak je také velmi důležité držet sklenici ve správném úhlu, čepovat po skle a správně načepovat poměr pěny a piva. Všechny tyhle kroky se podrobněji vysvětlují a učí především na našich Školách čepování a vždycky mě pobaví reakce „žáků“, když zjistí, co všechno je potřeba dodržet, aby si na pivu pochutnali. Jsem ráda, že si pak všichni zúčastnění víc uvědomují, co všechno obnáší perfektní čep!

Co jsou podle vás základní předpoklady dobrého servisu, aby host odcházel spokojený?

Podle mě jde hlavně o to být na hosta milá, usměvavá a v rámci možností mu vyjít vstříc, pokud má jiné preference, než jsou zvykem. Ze zkušenosti vím, že když jsou hosté opravdu přívětiví, udělám pro ně něco navíc, nebo jim dám pivo na svůj účet – pak odchází šťastní a moc spokojení.

Jaké dovednosti jsou pro tuto práci nejdůležitější? Je to spíše o technické preciznosti, nebo o empatii a komunikaci s lidmi?

Myslím, že spíš o empatii a komunikaci s lidmi. Často slýchám názor, že gastro je pro každého, ale podle mě tomu tak není. Člověk by tu práci měl mít alespoň trochu rád a měl by umět a zvládat pracovat s lidmi i pod stresem. Důležitý je i selský rozum a příjemné vystupování. Samotnou výčepní práci se dá naučit, ale je potřeba mít k pivu kladný vztah a práci si užívat.

Jak moc ovlivňuje výslednou chuť tankového piva péče o sklo a samotná technika čepování?

Sklo i technika čepování ovlivňují výslednou chuť hodně. Pokud sklenice není správně vychlazená, mokrá a umytá, podepíše se to na pěně i na pivu samotném. Důležitá je i technika čepování – pokud mám pivo puštěné na velkou rychlost (kompenzátor otočený dolů), nemám prostor na to, aby se vytvořila pěna a pivo zvlášť, a tím se zkazí říz piva. Také je potřeba držet sklenici ve správném úhlu a čepovat po skle. A nesmí se zapomenout, že se vždy čepuje nejdřív pěna a teprve pak pivo do piva, případně pěna do pěny.

Co máte na své práci nejraději?

Nejraději mám, když máme „busy day“ a děje se toho možná až moc – v takových chvílích si to užívám nejvíc!

Pilsner Urquell Experience je známý svým důrazem na edukaci. Jaký styl čepování (hladinka, šnyt, mlíko) hosty nejvíce překvapuje a který jim nejraději vysvětlujete?

Myslím, že hosty nejvíc překvapí styl mlíko, protože u nás v Čechách není tolik známý a je unikátní i tím, jak se pije – správně by se mělo vypít celé najednou, případně hodně rychle, aby se pěna neproměnila zpět v pivo. Styl, který nejraději vysvětluju, je šnyt, protože za tímhle čepem se skrývá mnohem víc, než si lidé uvědomují!

Máte nějaký rituál nebo „podpis“, kterým se vaše čepování liší, nebo se striktně držíte tradice plzeňských sládků?

Převážně se držím tradice, protože chci zajistit, aby každé načepované pivo chutnalo přesně tak, jak má. Trochu jinak čepuji styl mlíko – krouživými pohyby hýbu sklenicí po obvodu kohoutu, dokud není plná po okraj, takže pořád čepuji po skle, ale vypadá to o něco víc „fancy“ a hostům se to opravdu líbí!

Jak vypadá váš dobrý den u pípy a jak naopak ten špatný?

Dobrý den je určitě takový, kdy mi pivo teče tak, jak má, a nepění víc, než má. V práci mi hodně pomáhá i dobrá muzika, milí hosté a skvělí kolegové. Špatný den je přesný opak – jakmile se pokazí jedna věc, hned se sesype všechno ostatní. V takových chvílích se ale s kolegy snažíme navzájem podržet a společně to zvládnout a proměnit v lepší energii.

V čem je čepování piva v centru Prahy v rámci „Experience“ jiné oproti práci v klasické restauraci?

Určitě si myslím, že rozdíl je hlavně v systému, jakým PUX funguje. Naše pozice se během dne mění – v jednu chvíli jste na výčepu, pak si povídáte s Grollem (pozn. red.: postava bavorského sládka Josefa Grolla, který v roce 1842 v Plzni uvařil první plzeňský ležák; hosté se s ním na prohlídce Pilsner Urquell Experience setkají v podobě interaktivního prvku expozice) na prohlídce a servírujete hostům ochutnávku šnytu, a později zase učíte na Škole čepování. Každá směna je tedy v něčem jiná, což mě baví, protože to není žádný pracovní stereotyp. Dalším rozdílem je klientela – v žádné jiné práci jsem se nesetkala s tím, že bych obsluhovala tolik lidí z různých koutů světa. A nakonec bych zmínila komunikaci – v PUX s hosty mluvíme podle mě mnohem víc, než je v ostatních restauracích zvykem.

Pijte zodpovědně. Alkohol je určen pouze osobám starším 18 let.