Kaira a Arthur Kačer exkluzivně promluvili o svém vztahu: Na lásku jsme si museli počkat dvacet let

Umělkyně Kaira Hrachovcová (51) a někdejší slavný rozhlasový reportér Arthur Kačer (46), vlastním jménem Martin, se poprvé potkali před více než 20 lety a jak dnes sami konstatují, neklaplo to. Museli ještě ujít dlouhý kus cesty, aby se mohli setkat znovu a lépe. Teď jsou spolu téměř dva roky, sdílejí spolu domácnost a skvěle se doplňují.

Kam by svůj vzácný vztah rádi posunuli? O svatbě se nebaví, natož o dětech. „Nemám v sobě a nikdy jsem neměla ten pocit: ,Já se hrozně potřebuju vdát a mít ty bílý šaty. Vezmeš si mě?' Nebo: ,A budeme mít dítě? Potřebuju mít dítě!' Ač teda musím říct, že já jsem vždycky cítila, že bych byla báječná máma,“ pootevřela Kaira v talk show Na kafeečko svoji třináctou komnatu.

„Kdyby bylo mateřství plnou součástí ženy, tak já bych snad i ukázala, že jsem super máma, že všechno zvládnu a že jsem vlčice. To se ale nestalo. Prostě je dobré nejít v něčem na sílu,“ konstatuje umělkyně, kterou v dospívání proslavil seriál Život na zámku.

Módní policie z pražského týdne módy: Kaira s novým přítelem vyrazili v džínovině jako Britney a Justin v roce 2001

Kaira s Arthurem se znají už 20 let

Seznámili jste se před dvaceti lety. Tenkrát to nebylo osudové setkání, protože vám se Kaira líbila, ale vy jste se jí nelíbil.
Arthur: Já můžu ten příběh v krátkosti říct. Dělal jsem rozhlasového reportéra a byl to rok 2004. V Portugalsku se konalo mistrovství Evropy ve fotbale a skrze rádio mě oslovili lidé z Pumy. V rámci šampionátu tam posílali týmy z různých zemí a propagačně se tam hrál plážový fotbal. Každý tým vzal dvě celebrity. Jejich šéf mě rád poslouchal, líbilo se mu, co dělám, a chtěl, abych tam s nimi jel, aby byla sranda. Šli jsme si pak do obchodu vybrat nějaké hadry a tam jsem poprvé zaregistroval Kačenku. Zjistil jsem, že ona se znala s přítelkyní toho šéfa a jela se mou jako druhá celebrita.

Věděl jsi, kdo to je?
Arthur: Nekoukal jsem na Život na zámku, ale věděl jsem, o koho jde – že Kateřina Hrachovcová je herečka. Pamatuju si celou cestu, jak letíme do Portugalska a jak pijeme víno, protože jsme se oba báli létání. Taky si pamatuju, jak sedíme na letišti - je nás tam asi pět chlapů - a přijde Kaira: „Tak, pánové, abychom si to vyjasnili rovnou na začátek – kdo z vás je teplej?“ Takhle to tam začalo.
Kaira: To jsi nemusel, zlato. Takovéhle voloviny jsem říkala.

Však to je dobře, dobře jsi na to šla.
Arthur: Byl to jeden velkej mejdan. Pamatuju si, jak hrajeme plážový fotbal, a jak jsme popíjeli to víno, tak v písku to bylo opravdu náročné. Užili jsme si to, byl jsem pořád nakalenej. Potom si vybavuju, jak ji někdy večer táhnu na pláž a tam se ji snažím zlomit: „Pojď se líbat!“ Nosil jsem brejličky a byl jsem oteklej, jak jsem pořád kalil. A ona mě prostě sesekala, nepamatuju si ani, kam jsem šel spát.
Kaira: Byl divnej. Ale jinak vlastně milej a já si pořád říkala, co to dělá.
Arthur: Takhle jsme se poprvé viděli a potom občas po Praze, pozdravili jsme se, občas jsme si popovídali. Před pěti nebo šesti lety jsme začali chodit na jógu do stejného studia. Tam jsme se vídali, povídali jsme si. Potom jsem byl nějakou dobu pryč a když jsem se vrátil, tak to do sebe zaklaplo. Ono to mohlo zaklapnout už napoprvé, kdybych se choval jako člověk a nebyl každý den na kaši se šesti promile. Byl bych perspektivní, mladý, talentovaný chlapec, který dbá na svoji kariéru, má směr a cíl. To by ji třeba bavilo. Nebyl bych tak oteklý a nekecal bych blbosti. Nejdřív jsem si musel projít svoji cestu, Kaira tu svoji, protože také zažila významné věci s muži, a zaklaplo to až o těch dvacet let později.

Intimní tajemství Kateřiny Kairy Hrachovcové: Své obrazy zdobí plátky zlata i vlastními chloupky

Arthur: Kaira umí být svatá čubka, proto ji miluju

Jak je to podle vás ve vztahu se žárlivostí? Žárlíte na předchozí partnery?
Kaira: Já nejsem žárlivá. Od mladého věku jsem nezažila, co to je žárlivost. Je to ne moc příjemná vlastnost. Někdo ji opravdu zažívá, ať jsme muž nebo žena. Má to svůj důvod, abychom se posunuli někam dál a nad to. Nikdy jsem nežárlila. Jsem si jistá sebou a jsem taková, jaká jsem. Když mě někdo nebude chtít, tak se z toho nezblázním, nebudu s tím bojovat. Takže já v sobě tu žárlivost nemám, ale s tímhle mužem to zažívám. Má v sobě žárlivost. Bavíme se o tom, jak vzniká, proč se mu to děje, proč tohle cítí, kde se to v něm vzalo a co to v něm vyvolalo. Takže jakousi žárlivost zažívám. A pak je ještě žárlivost, kterou jsem zažila a nechtěla jsem si ji přiznat, a to mezi ženami. Jde o skutečnou žárlivost a je to obrovsky nepříjemné. Něco až nepochopitelného.

Myslíš asi profesní žárlivost.
Kaira: Ano. Žena na ženu, ale může v tom být cokoliv. Je to větší směska a strašně to bere energii. Obecně je žárlivost nezdravá a stejně potom nejvíc ubližuje člověku, od kterého vychází.

Co ty, Arthure?
Arthur: Já v sobě ty věci mám a snažím se to hned otvírat, dávat to ven, protože nechci, aby mě to žralo. Ono to stejně k ničemu není dobré. Mám svoji polohu, tu vědomou, když jsem hezky naladěný na sebe a kdy je vše v pohodě. A pak mám v sobě zm*. Jak jsem si prošel těma svýma těžkýma dobama, tak jsem v sobě potřeboval kultivovat bojovníka. Posledních jedenáct let jsem strávil v tělocvičně bojových sportů, abych se učil rvát s opravdovýma tvrdýma chlapama, samcema. Kdybych tuhle polohu neuměl kontrolovat, tak je velmi škodlivá. Kdyby nastoupilo moje ego, tak mám občas pocit, že stačí, aby vedle mě byl nějakej jinej samec a já ho umlátím. A nemusí tam vůbec jít o nějakou holku. Z téhle své podstaty každý den rád zlomím čtyři nosy.

Jasně, vy chlapi se musíte poměřovat, už od školky.
Arthur: Jo! Kdybych žil ve svém egu, tak jsem ko*, hovado. Poměřoval bych, kdo je nejsilnější, a půjde to na bouchačky. To je ta moje nezdravá část, ve které být nechci a která je pro mě důležitá, kdybych se potřeboval bránit, něco řešit. Ale je zásadní mít to pod kontrolou. Hodně medituju a cvičím, abych byl v pohodě. A když to nechám být, tak se mi ten svět v hlavě postupně zaseká a jdu do téhle animální energie, kde jsem fakt sameček. Kdybych měl pocit, že je někde nějaký sameček a čumí po mé buchtě, tak mu urvu palici.

Ale oni čuměj, protože ty jsi ten, kdo Kairu vyfotí a dá ji na sociální sítě.
Arthur: To je v pohodě. Já ji podporuju a jsem šťastnej. Jsem vlastně rád, že Kačenka pro mě splňuje něco, co mě velmi vzrušuje. Teď to řeknu na rovinu, ona umí být svatá čubka, rozumíte? A pro mě je to obrovsky sexy. Já bych nechtěl být se ženou, která je jenom čubka, která má i jiné chlapy. To bych nepřežil a zabilo by mě to. Ale ona je úžasná a skvělá a já jí naplno věřím. Chce se předvádět a být taková čubička, což mě rajcuje. Není to jenom světice, to by mě jako chlapa nerajcovalo. Tohle je krásný balíček. Já ji v tom podporuju, miluju to a jsem šťastný, že má v sobě všechny tyhle polohy. Normální čubku bych musel mlátit a sám sebe bít.

To by nebylo hezké.
Kaira: Aby to nevypadalo, že jsi nějaký tyran. On je hodný, je s ním legrace.
Arthur: Kačenka vždycky pozná, když mě to přepadne a úplně se změní energie. „Co se stalo?“ ptá se a já si rychle uvědomím, že je to jenom moje mysl. Chytne mě moje ego, moje animální část, a tam člověk může být ohrožený. Vím, že mám v sobě dvě polohy, světlou a tmavou, ale snažím se víc krmit tu světlou. Dřív jsem krmil tu tmavou.

Kaira Hrachovcová a její proměny: Už dávno není peroxidová blondýna, nyní je z ní potetovaná žena s přírodními vlasy

Raději než svatbu spolu podstoupíme rituál

Krásně do sebe zapadáte, neumím si představit, že byste byli s někým jiným. Vyšlo ti to, Kairo, i v numerologii? Dělala sis výklad na vás dva?
Kaira: Dělala, ale mně se líbí, že jsme každý samostatná jednotka. Dělala jsem Martinovi výklad, někdy se podívám, i když o tom neví. Ale s dovolením, protože můžu. Takže vím, jaký je a proč se projevuje, jak se projevuje. Co jsou tam ty zádrhely. A rozhodně nejsem taková, jako když jsme byli děti na základce: „V jakém jsi znamení? V Býku? Tak to ne, to nepůjde, já potřebuju buď tohle znamení nebo tohle znamení!“ To je povrchní, je dobré vidět věci do hloubky. Stoprocentně si máme co přinést. Vím, co tam je za shody, čím se můžeme doplnit, v čem mě může podpořit, v čem je talentovanější, šikovnější. Naopak by ve svém talentu měl být ještě výraznější a já vím, že ho v tom můžu ještě více podpořit.

V každém vztahu jsou nějaké fáze. Na děti se vás nebudu ptát, ale co taková svatba?
Kaira: Vidíš, to je téma. Já byla vdaná, Arthur byl také jednou ženatý.

Přijde mi, že jste pár, který takové formální věci nepotřebuje.
Kaira: Mně to přijde moc krásný, je to krásná tradice. Má to souviset s láskou a jenom s láskou. Nemá to být z rozumu a vypočítavosti. Ale přece jenom jsme dospělí a je potřeba stát nohama na zemi, a tak je nutné neudělat něco poblázněného, mít v tom i ten rozum. Já si po rozvodu zažila velmi dlouhodobě, jak se věci usazují a dávají papírově do pořádku, takže vdát se a změnit si jména je obrovská starost. A je to něco, co si člověk potom nedovede představit, když se s někým rozejde – jak je to obrovsky náročné na život, jak je to vyčerpávající. A tohle já nechci zažívat. Být s někým vdaná jen proto, abych byla vdaná, to přece nemá být ten důvod. Má to asi vyplynout tak nějak přirozeně a má to být jenom hezký. Každopádně je to krásný rituál, kterému držím palce.

Chápu, nejsi obecně proti svatbám.
Kaira: Velmi věřím v lásku, nikdy jsem o ní nepochybovala, i když jsem tu skutečnou, spřízněnou, nikdy nepoznala. Vždycky tam byly jen takové momenty, potkávání se. Takže mně se to líbí, ale nemám v sobě - a nikdy jsem to neměla - takový ten pocit: „Já se hrozně potřebuju vdát a mít ty bílý šaty. Vezmeš si mě?“ Nebo: „A budeme mít dítě? Potřebuju mít dítě!“ Ač teda musím říct, že jsem vždycky cítila, že bych byla báječná máma. Kdyby bylo mateřství plnou součástí ženy, tak já bych snad i ukázala, že jsem super máma, že všechno zvládnu a že jsem vlčice. To se ale nestalo. Prostě je dobré nejít v něčem na sílu. Ani si o tom nepovídáme. Ale to je právě ono – je to absolutní lad, přirozenost, uvolněnost. Takhle to vnímám já.

Takže kdyby přišel s nějakým tím prstýnkem..?
Arthur: Já jsem také rozvedený. Ve dvaceti jsem si vzal holku a do roka a do dne jsme byli rozvedení. To, co já cítím a co bych si přál s Kairou v budoucnu podstoupit – ale člověk to dopředu opravdu nevymyslí – je nějaká forma rituálu. Není to o tom, že musím v tomhle systému. Kdybych to někde cítil, bylo by to hezké a byli bychom na to naladění, tak pouto nějakou formou rituálu mi přijde super. Ale nevím, proč bychom se měli brát v systému. Pokud Bůh dá a já věřím, že ano, že spolu zestárneme a půjdeme dál životem, tak potom se tím mohou ulehčit nějaké praktické věci v rámci toho bytí. Tak to může přijít. Ale tenhle posvěcený glejtový svazek je spíš praktická věc – a také to v 95 % končí tak, jak končí.

O čem dalším promluvili Kaira s Arthurem:

• Jak vypadají jejich běžné dny a večery
• Jak Kaira vzpomíná na natáčení seriálu Život na zámku
• Proč se Arthur rozhodl skončit s nezdravým životním stylem
• Jak Kaira vzpomíná na vztah s Petrem Vondráčkem
• Kdo z nich doma častěji vaří

Na společné snímky Kairy a Arthura se můžete podívat v naší fotogalerii.