Tereza (41): Měla jsem milujícího manžela a skvělou kamarádku. A pak jsem zjistila, že mezi nimi něco je

Měla jsem dlouho spokojené manželství, zdravé děti a nejlepší kamarádku. Neměla jsem tušení, že poslední dobou žiju ve lži a pocítím zradu hned od dvou nejbližších. Nakonec jsem o pohádkový život přišla a hledám sama sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (43): Manželku podvádím s její nejlepší kamarádkou. Není to v pořádku, ale díky nevěře mám pocit, že žiju

Nechtěla jsem být paranoidní manželka

Byli jsme s Tomášem svoji skoro patnáct let. Máme dvě děti, hypotéku a psa, takže klasická rodina. Znali jsme se jako svoje boty. Neříkám, že to bylo vášnivé jako na začátku, ale fungovali jsme po všech stránkách. Byli jsme sehraní, nestěžovala jsem si. S Bárou jsme se znaly od vysoké. Přestěhovala se zpátky do našeho města po rozvodu a já ji vzala mezi „své lidi“. Naše děti si spolu hrály, my jsme si povídaly, občas přijela na grilování nebo pohlídala kluky, když jsme s Tomášem chtěli večer pro sebe.

Měla jsem pocit, že mám v životě všechno správně poskládané. Blízká kamarádka je něco jako rodina. Všechno se ale začalo měnit, nejprve pomalu a nenápadně. Tomáš si začal víc všímat, co má Bára na sobě. Chválil jí jídlo, smál se jejím vtipům, které já slyšela už stokrát. Přišlo mi to zvláštní už jen pro to, že mě moc často nepochválí.

Jednou jsem je načapala, jak si šeptají u lednice a když jsem přišla, nadskočili jako dva spiklenci. Ale tehdy jsem to ještě hodila za hlavu. Nechtěla jsem být paranoidní manželka. Pak mi začala Bára rušit naše společné kafe, ale u nás doma se objevovala častěji než dřív – „náhodou jela kolem“ nebo „potřebovala s něčím pomoct“. A Tomáš? Ten se víc usmíval. A to hlavně na ni. Začínala jsem tušit, že se něco děje. Ale pořád jsem nemohla uvěřit vlastní intuici. Připadalo mi to zkrátka příliš neuvěřitelné.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (30): Odvedla jsem kamarádce muže od oltáře. Osud mi to vrátil i s úroky

Pak přišla ta večeře, kdy spadly masky

Byla to úplně obyčejná sobota. Grilovačka na zahradě, děti běhaly kolem, my tři se bavili u vína. A pak jsem šla na chvíli dovnitř pro deku. Když jsem se vrátila, viděla jsem, jak se na sebe dívají. Bára měla pod stolem ruku na jeho koleni. Jenže náš stůl je skleněný! Tomáš se na ni díval pohledem, kterým se na mě nedíval roky.

Byla to vteřina. Hned se od sebe odtrhli, ale mě to stačilo. Píchlo mě z toho u srdce. Nic jsem neřekla. Jen jsem cítila, jak mi v krku hoří. Ten večer jsem se podívala na Tomáše jinýma očima. A najednou jsem si uvědomila, že tu není jen podezření. Jsou do sebe zamilovaní! Zradili mě oba. Ale nejvíc bolelo, že jsem to dlouho neviděla.

Týden jsem to v sobě dusila. Nakonec jsem sebrala odvahu a konfrontovala Báru. Nezapírala, díky bohu. To už by bylo neúnosné.. Prý se to stalo „postupně“ a „nechtěli mi ublížit“. Prý „ani nevědí, co s tím“. A že je jim to líto. Připadala jsem si jako páté kolo u vozu. Tomáš se mi přiznal o pár dní později. „Nebylo to v plánu.“ Prý mě pořád má rád, ale jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Erik (31): Kdysi jsem se vyspal s kamarádovou přítelkyní. Neměl se to nikdy dozvědět, ale já se prokecl v nejnevhodnější chvíli

Nežiji aspoň ve lži

Nechala jsem ho odejít. Netlačím na pilu a nehraju na city kolem dětí. Ne kvůli Báře, ale kvůli sobě. Nechtěla jsem žít s někým, kdo se zamiloval jinde a měl mě za jistotu. Vím, že bych si nakonec manželství vybojovala, ale za jakou cenu?

Dnes žiju s dětmi sama. Pořád to bolí, ale aspoň vím, že už nežiji ve lži. A že i když člověk ztratí dva nejbližší lidi, může najít sám sebe. Jen to chvíli trvá a tak na sebe nespěchám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (37): Slíbila jsem kamarádce, že jí ohlídám chlapa. Nějak se to ale zvrtlo