Tomáš (35): Tchyně mi zakázala zapnout klimatizaci. Pak jsem ji načapal v kuchyni při něčem naprosto absurdním

To léto bylo k nesnesení. Bydlíme s manželkou Lenkou ve třetím patře staršího cihlového domu, kam se slunce opírá od brzkého rána až do pozdního odpoledne. Když teploty venku překročily třicítku, náš byt se proměnil v rozpálenou pec. Vzduch stál, větráky jen bezmocně vířily horký prach a my jsme se v noci převalovali v propoceném povlečení.

Lenka to nesla obzvlášť špatně. Byla unavená z práce, špatně spala a každé odpoledne se vracela domů s kruhy pod očima a náladou na bodu mrazu. Rozhodl jsem se, že to takhle dál nejde. Sáhl jsem do úspor na dovolenou a objednal klimatizaci do obývacího pokoje. Představoval jsem si, jak se Lenka usměje, až po práci otevře dveře a ovane ji příjemný chlad.

Jenže jsem nepočítal s jedním drobným, ale naprosto zásadním faktorem. S tchyní...

Tchyně tvrdí, že jsem se zbláznil

Moje tchyně Vlasta u nás tou dobou trávila už druhý týden. Ve svém bytě na druhém konci města měla řemeslníky, kteří měnili stoupačky a předělávali koupelnu, takže jsme jí nabídli azyl. Vlasta je hodná ženská, skvěle vaří a občas nám vyžehlí, ale má jednu specifickou vlastnost – je přesvědčená, že všechno moderní je tak trochu nebezpečné.

Když pánové v montérkách připevnili na zeď tu krásnou, bílou, tichou klimatizaci a poprvé ji zapnuli, Vlasta stála ve dveřích obýváku s rukama založenýma na hrudi a mračila se tak, jako by nám do bytu instalovali jaderný reaktor.

„Tomáši, vy jste se úplně zbláznili,“ pronesla naštvaně. „Vždyť to fouká přímo na gauč. Dostanete zánět středního ucha, zablokuje se vám krční páteř a do týdne máte oba zápal plic.“

„Vlasto, to se dá nastavit,“ snažil jsem se ji uklidnit a mával jsem dálkovým ovladačem. „Klapky se dají namířit ke stropu. Vzduch se jen promíchá, nic na nás foukat nebude.“

„To vykládej mojí kamarádce Jarmile,“ odfrkla si. „Ta jela loni autobusem do Chorvatska, celou cestu na ni foukal tenhle nesmysl a ochrnula jí půlka obličeje. Tři měsíce nemohla pít brčkem!“

Snažil jsem se zadržet smích, ale Lenka na mě vrhla varovný pohled. „Mami, budeme ji zapínat jen tehdy, když to bude opravdu nutné. Slibuju.“

Linda (42): Omylem jsem zamkla tchyni na balkoně a čekala peklo

Tichá válka o ovladač klimatizace

Pracoval jsem z domova, takže jsem měl klimatizaci zapnutou na příjemných 24 stupňů. Jenže pak se z kuchyně vynořila Vlasta, oblečená v lehkém županu, na krku omotaný hedvábný šátek – prý jako prevence proti ofouknutí. Mlčky došla ke stolku, vzala ovladač a klimatizaci vypnula.

„Vlasto, vždyť se tu nebude dát vydržet,“ zkusil jsem protestovat.

„Větrám,“ odsekla a ukázala na okno otevřené dokořán, kterým dovnitř proudil horký vzduch. „Musí se udělat přirozený křížový průvan. To je zdravé. Ne tenhle umělý ledový dech z pekel.“

„Ale ten váš křížový průvan sem akorát žene horko z ulice!“

„Tomáši, až ti ztuhne krk tak, že se nebudeš moct pohnout hlavou do strany, vzpomeneš si na mě,“ řekla klidně a odešla zpátky do kuchyně loupat brambory.

Takhle to šlo několik dní. Já zapnul, ona vypnula. Když jsem ovladač schoval do šuplíku pod své papíry, neváhala si přinést malou stoličku, vylézt na ni a vytáhnout kabel klimatizace ze zásuvky.

Když se Lenka vrátila z práce, v bytě bylo jako v sauně. Snažila se s matkou domluvit, ale ona nasadila mučednický výraz a prohlásila, že pokud nám tak moc překáží, půjde raději spát do svého bytu, mezi suť a prach, hlavně aby nepřekážela.

Lenka to vzdala. A já se začal smiřovat s tím, že jsem vyhodil desetitisíce za nejdražší nástěnnou dekoraci na světě.

Klára (40): Manžel mě na dovolené ignoroval, dokud se do toho nevložila tchyně

Tchyně mě překvapila

Byla středa, polovina července, a meteorologové hlásili teplotní rekordy. Už v deset ráno bylo venku pětatřicet. Slunce pralo do oken, žaluzie byly sice zatažené, ale teplo sálalo ze zdí. Vzduch v bytě byl tak těžký, že se dal krájet.

Seděl jsem v obýváku v trenýrkách, na čele mi perlil pot a snažil se soustředit na excelovou tabulku. Klimatizace byla samozřejmě vypnutá. Vlasta ji ráno demonstrativně odpojila ze sítě s tím, že dneska je takové teplo, že by ten teplotní šok naše těla nevydržela.

Kolem poledne jsem měl pocit, že omdlím. Měl jsem sucho v krku a potřeboval jsem se napít ledové vody. Vstal jsem od stolu a zamířil do kuchyně. V bytě bylo ticho, slyšel jsem jen hučení lednice. Dveře do kuchyně byly pootevřené. Strčil jsem do nich a zastavil se v němém úžasu.

Vlasta tam seděla na té malé stoličce, kterou používala k odpojování klimatizace ze zásuvky. Seděla před velkou kombinovanou chladničkou. Spodní dveře od mrazáku byly dokořán.

Měla zavřené oči, blažený výraz ve tváři a na čele si oběma rukama přidržovala pytlík s mraženým hráškem. Mrazák hučel na plné obrátky, jak se snažil vyrovnat s únikem chladu, a z jeho útrob se valila bílá mlha studeného vzduchu přímo na Vlastina kolena.

„Vlasto?“ vyhrkl jsem.

Leknutím nadskočila. Pytlík s hráškem jí vyklouzl z rukou, spadl na lino a s tichým šustěním se roztrhl. Po podlaze se rozkutálely desítky zelených kuliček.

Simona (27): Tchyně na dovolené kritizovala mé břicho, plavky a výchovu. Musela jsem se rázně ozvat

Pobavila mě

Chvíli jsme na sebe jen zírali. Já v propocených trenýrkách, ona s šátkem kolem krku, obklopená mraženou zeleninou, před otevřeným mrazákem.

„Já... já jsem jen něco hledala,“ vykoktala a rychle se snažila zabouchnout dveře mrazáku. Ty ale narazily na šuplík, který předtím povytáhla, takže se zase odrazily zpátky.

„Hledala jste hrášek?“ zeptal jsem se pomalu.

„Bolela mě hlava,“ bránila se. „Z toho horka. Potřebovala jsem chladivý obklad.“

„A ten mrazák musel být otevřený dokořán?“

„Zasekl se mi šuplík,“ lhala tak nepřesvědčivě, že by to prokouklo i pětileté dítě. „Snažila jsem se ho opravit.“

Neudržel jsem se. Začal jsem se smát. Vlasta překračovala zelené kuličky a tvářila se nejdřív uraženě, ale pak jí cukly koutky úst.

„Takže klimatizace je jistá smrt, ale sedět půl hodiny před otevřeným mrazákem je zdraví prospěšné?“ dostal jsem ze sebe mezi smíchem.

„Mrazák nefouká,“ odsekla, ale už to nemělo tu obvyklou razanci. „To je něco jiného, Tomáši.“

„Víte co, Vlasto?“ řekl jsem, utřel si slzy smíchu a narovnal se. „Jdu zapnout klimatizaci. Dám ji na dvacet pět stupňů. Klapky namířím do stropu. A vy si můžete vybrat. Buď půjdete do obýváku a zkusíte přežít ten smrtící průvan, nebo vás tu nechám sedět s dalšími pytlíky se zeleninou.“

Nic neřekla. Jen se sklonila a začala sbírat hrášek.

Eliška (37): Snažím se najít cestu ke své tchyni, i kdybych měla udělat jednu šílenou věc

Chladné příměří s tchyní

Šel jsem do obýváku, zastrčil kabel do zásuvky a s pocitem zadostiučinění zmáčkl tlačítko na ovladači. Jednotka tiše pípla, lamely se otevřely a do místnosti začal proudit nádherný, suchý, chladný vzduch. Sedl jsem si zpátky k notebooku a čekal.

Asi za deset minut se ve dveřích objevila Vlasta. V ruce nesla dva talířky s nakrájeným melounem. Opatrně šla dál, jako by zkoumala, jestli ji nezasáhne blesk. Šátek měla pořád na krku.

Položila mi talířek na stůl. Pak si sedla do křesla, co nejdál od klimatizace, ale pořád v zóně, kde byl vzduch už snesitelný.

„Děkuju,“ řekl jsem a vzal si kousek melounu.

„Není zač,“ zamumlala. Pak chvíli seděla v tichu, koukala z okna a nakonec pronesla: „Když se to nenastaví moc nízko... tak se to asi dá vydržet.“

Usmál jsem se pro sebe. Když se Lenka večer vrátila z práce, nevěřila vlastním očím, že klimatizace běží a maminka sedí spokojeně v obýváku.

Toho dne jsme s tchyní našli jakýsi kompromis. Klimatizace běžela, když bylo nejhůř. Vlasta sice dál nosila svůj hedvábný šátek a občas si neodpustila poznámku o tom, jak je ten vzduch „umělý“, ale už ji nikdy nevypojila ze zásuvky.

Simona (27): Tchyně mě tahala na samosběr jahod v tom největším vedru. Její důvod mě pobavil

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].