Facebook
Instagram
Čas nezadržitelně plyne. Uvědomujeme si to při pohledu na přesýpací hodiny, při ohlédnutí se za uplynulým rokem. Ale nejlépe je to vidět na školních srazech. Zub času se podepíše na každém z nás a na většině je to vidět. Potvrzuje to i fotosérie „Reunion“ Američanky Josephine Sittenfeld. Ta se rozhodla nafotit své spolužáky přesně tak jako před 17 lety.
Tehdy, v roce 2000, pořídila snímky svých vysokoškolských spolužáků na film. A možná by upadly v zapomnění nebýt srazu po 15 letech.
Ten jí fotografie připomněl, a tak rozhodla, že při příležitosti srazu své spolužáky nafotí znovu.
Výsledkem je série „Reunion“ („Opětovné shledání“), v níž vedle sebe klade portréty spolužáků z roku 2000 a 2017. Změnili se. Změnili se hodně.
Zatímco z očí někdejších studentů vyzařuje jakási divokost, kuráž, někdy zasněnost či vzdor, dnes se na nás ti samí lidé dívají sebevědomě, klidně, chápavě a někdy trochu upjatě.
„Ve dvaceti jsem cítila něco neurčitého, nepopsatelného, plného energie,“ řekla bývalá spolubydlící fotografky serveru BoredPanda. „Až teď jsem schopná to vyjádřit – bylo to ultimání vnímání života před námi.“
Jak se životy spolužáků Josephine Sittenfeld doopravdy proměnily a zdali měly vzestupnou nebo sestupnou tendenci, si ale můžeme jen domýšlet.
Příběhy těch našich si ale můžeme vyslechnout. A sami posoudit, zdali se čas a naše prožívání vepisují do našich tváří.
Podívejte se na více než desítku podob stárnutí v galerii:
Zdroj: BoredPanda
