Češi a kouření na pracovišti: jsme stále tolerantní, ukázal průzkum

Kouření není už dávno tak běžnou součástí života Čechů, jako tomu bylo před desítkami let, kdy bylo bráno jako něco samozřejmého. Kopírujeme světové trendy, kouřit je na většině veřejných míst zakázáno a je pomalu ale jistě vytlačováno a společností méně tolerováno. Jaká je míra této (ne)tolerance mezi zaměstnanci a jak je dle kuřáků vnímáno zaměstnavateli? Společnost British American Tobacco, přední výrobce tabákových produktů i jejich alternativ, mezi které patří například i zařízení na zahřívaný tabák glo či nikotinové sáčky LYFT, nechala ve spolupráci s agenturou IPSOS zpracovat exkluzivní průzkum k této problematice.

Kuřáci vs. nekuřáci

Většina dotazovaných kuřáků, celkem 62 %, v průzkumu uvádí, že na pracovišti necítí žádnou nevraživost vůči své závislosti, resp. potřebám odskočit si během pracovní doby na cigaretu. 24 % respondentů konstatovalo, že kouření vnímá jako separační prvek, tedy že se kolegové dělí na kuřáky a nekuřáky. Tento fakt však nemá negativní dopad na vztahy na pracovišti, což potvrdila třetina dotazovaných stejně jako to, že kouření může na vztahy působit i pozitivně, tedy že chodí kouřit společně a vytvářejí tak díky tomu jisté sociální vazby.

Průzkum dále ukázal, že mírně horší vliv na vztahy na pracovišti vnímají lidé s VŠ vzděláním, naopak lidé se ZŠ to prakticky nevnímají. Podle typu zaměstnání se tento pohled zásadně neliší. Jako největší komplikaci a důsledek své závislosti v zaměstnání kuřáci vnímají zápach z úst či oblečení (39 %) a nutnost odbíhat na cigaretu (33 %). Komplikace silněji vnímají lidé do 35 let, ženy a kuřáci s vyšším vzděláním (maturita nebo VŠ). Třetina kuřáků pak žádnou komplikaci nepociťuje (zde naopak více ZŠ nebo vyučených – cca 40 %).

Zkušenosti kuřáků se zaměstnavateli

Samostatnou kapitolou je pak postoj zaměstnavatelů ke kouřícím zaměstnancům. Dotazovaní kuřáci mluví o tom, že jen v 29 % jsou u nich na pracovišti tzv. rauchpauzy monitorovány a z toho pouhá polovina zaměstnavatelů to řeší požadavkem na nadpracování „prokouřeného“ času. Úplný zákaz kouření během pracovní doby zná 10 % respondentů, ve stejné míře se u pracovního pohovoru dostalo na otázku kouření ze strany zaměstnavatele (zhruba každý 10 respondent).

Nejběžnější variantou omezení kuřáků na pracovištích jsou vyhrazená místa a časy pro kouření, nejvíce v gastro provozech – 58 %, u dílenských/továrních provozů je to až 80 %. U těchto možností pak skoro čtvrtina kuřáků přiznala, že kouří tajně - 23 %, častěji muži než ženy. Třetina zaměstnavatelů kouření nijak neomezuje, nejčastěji jde o manažerské a kancelářské pozice, zde dokonce přes 50 %.

Průzkum realizovaný v říjnu tohoto roku proběhl na reprezentativním vzorku 521 respondentů.