Facebook
Instagram
První diskotéka u nás byla už v šedesátých letech, ale její největší boom nastal o dvacet let později, v osmdesátkách. Kdo tehdy nechodil na dýzu, jako by nebyl!
Za komunismu nebylo nic jen tak. Všechno se muselo schvalovat a procházelo přísnými kontrolami. O hudbě ani nemluvě. I ta přeci patřila k nástrojům západního vlivu, a proto musela procházet cenzurou.
O to víc ale rostla domácí tvorba, též kontrolovaná, ale přeci jen uvolněnější. Na diskotékách se rozjel trend diskžokejů, který na vesnických zábavách frčí dodnes.
V osmdesátkách řádili na našich diskotékách jezdci na deskách v čele s Michalem Davidem a jeho nezapomenutelným pianem. Dones ho s ním můžeme vidět v televizních estrádách.
Elektronická hudba ovládla všechny hitparády a byl to prostě největší trend. K diskžokejům se dostala muzika, která jinak nebyla dostupná. Ale pozor, playlist musel být vždycky předem schválen. Navíc se v průběhu večera musely dělat přestávky. To aby se omladině až tak nezapalovala lýtka.
Disko bylo celosvětovým trendem 80. let a jako jednu z globálních aktivit ho komunisti nezakázali.
