Facebook
Instagram
Jiří Voskovec a Jan Werich byli nerozlučnou dvojkou, kterých si váží celá Česká republika. Ti dva byli převelicí přátelé a rozdělila je až emigrace. Oba sice prchli před válkou do USA, ale po válce se Werich vrátil do ČSR a Voskovec raději zůstal v Americe. Ti dva si psali přes oceán dopisy, ze kterých vzešlo mnoho krásných Voskovcových citátů. A nejenom z nich.
„Čím jsem starší, tím víc rozumím tomu faustovskému paradoxu: všechno jsem se naučil a hovno vím.“
„Většina je vždy vůl, proto - opět paradoxně - vláda většiny je správná. T. J.: demokracie je jediné (blbé) zřízení, jež jednak odpovídá proporcionálně lidské blbosti, za druhé pak dovoluje menšině - která má patrně pravdu - existovat a projevovat se.“
„Pravda je ovoce, které se musí trhat, až když zcela uzraje.“
„Doma je tam, kde si pověsím klobouk.“
„Svatá pravda - ať je zima, ať je šero, ať je koneckonců trošku smutno, ale jen když je veselo.“
O písni Klobouk ve křoví: „Tato píseň ohraničuje území, v němž bezradnost z nesmyslna je vyvažována vírou v hluboký smysl srandy.“
„Komika nesmí nikdy ‚zvážnět‛. Její vážnost je v tom, že vtip obsáhne víc než kritický rozbor.“
