Facebook
Instagram
Antropologové říkají, že symbol sexuality je žena, která má malé nožky. V Číně to vzali tak moc vážně, že ženy pro své malé nožky musely vytrpět mnohé. Odhaduje se, že mrzačení postihlo neuvěřitelných 50 generací. Takovémuto deformování se říká lotosové nohy a spočívá ve svazování chodidel.
Jak se to provádělo
Začínalo se před tím, než se chodidlo začalo plně vyvíjet, což znamená mezi druhým a pátým rokem života. Nohy byly namočeny ve směsi bylin a zvířecí krve, což je mělo zklidnit a zmírnit tak případnou bolest. Nehty musely být hodně zastřihnuté. Jinak by mohly zarůstat do kůže a to by opravdu hodně bolelo. Bavlněné obvazy se potom namočily do směsi bylin a krve a započalo pevné vázání. Pokud byla ve výsledku noha příliš velká, zatlačilo se na ohnuté prsty, až se zlomily a velikost byla zase o něco zredukována. To se ovšem stávalo dosti často. Takto svázané nohy potřebovaly velkou péči. Obvazy se skoro nesundávaly. Jen když se potřebovaly nohy umýt nebo zastřihnout nehty. Samozřejmě se nesmělo zapomenout nohy namasírovat, aby se uvolnily, a po té je ztlouct, aby byly kosti pružnější. Nohy byly také namočeny do odvaru, při čemž odpadlo odumřelé maso. Poté se prsty ohnuly opět pod chodidla a byly znovu obvázány. Tento proces se opakoval často. U bohatých rodin denně, u těch méně zhruba co tři týdny. Existovaly dokonce ženy, které se tímto mrzačením živily a vykonávaly tuto hroznou práci na objednávku. Takto byla zaručena větší úspěšnost. Vzhledem k tomu, že ,,výroba“ lotosových nohou byla velice bolestivá, nedoporučovalo se matkám dcer se této procedury účastnit. I když se nehty zastřihávaly a o nohy se pečovalo co nejvíce, stejně se do nich infekce dostala. Těsné obepnutí bandážemi zase nedovolilo přísun krve a prsty začaly hnít, odumírat a odpadat. Což bylo vlastně dobře, protože tím se noha zase o něco zmenšila. Dívkám s baculatými prsty byly dokonce záměrně vkládány střepy mezi prsty, aby se uměle vyvolala infekce.
Proč?
Stejně jako pro středověké rytíře bylo vrcholem erotiky spatřit odhalené ženské lýtko nebo chodidlo, tak byla podobně sexuálně vnímána ženská nožka i v Číně. Sice se říká, že se pro krásu musí trpět, ale pravdou je, že žena s takto deformovanýma nohama se nemohla sama pohybovat. Musela chodit jen po špičkách. To je, jako kdybychom celý svůj život nosily lodičky. Mužům se líbil styl chůze, kdy dívka musela dělat drobné a opatrné krůčky, aby vůbec udržela rovnováhu, přišlo jim to velmi erotické. Byl to také důkaz o bohatství rodiny. Lotosové nožky symbolizovaly, že je dívka tak moc bohatá, že se sama nemusí pohybovat a chodit do práce.
Dnes
Dnes se dívkám nohy v Číně nemrzačí. Přes to ale ještě dnes žijí ženy, které takto deformované nohy mají a na staré pořádky si stále pamatují.
