Facebook
Instagram
Migréna se odpradávna vyskytuje ve všech civilizacích. Trpěli jí Caesar, Kant i Freud a i dnes ji na vlastní kůži zažívají miliony lidí na celém světě. Všechny příznaky migrény – její periodičnost, souvislost s charakterem člověka, jakož i emoční a tělesné projevy – byly zřetelně popsány již ve 2. století n. l. Jak běžná (tenzní) bolest hlavy, tak migréna jsou nepříjemné stavy a patří mezi nejčastější problémy, s nimiž pacienti navštíví praktického lékaře, neurologa nebo internistu.
Podle mezinárodní klasifikace lze bolesti hlavy dělit na skupinu primárních a sekundárních bolestí. U primárních bolestí neexistuje žádná vyvolávající příčina ani žádné onemocnění, které by bylo s bolestí hlavy v přímé souvislosti. Sekundární bolesti hlavy mají naopak prokazatelnou příčinu a jsou příznakem nějakého organického onemocnění, úrazu hlavy nebo krku, nebo jsou vyvolané například chemickými látkami.
Z hlediska výskytu výrazně převažují primární bolesti hlavy. Řadíme mezi ně tenzní bolest hlavy, migrénu nebo například méně častou tzv. clusterovou bolest hlavy. Výskyt primárních bolestí hlavy s věkem klesá, sekundárních bolestí hlavy naopak přibývá. Vždy je ale nutné odlišit primární bolest hlavy od sekundární, která může znamenat zdravotní problém nebo dokonce ohrožení na životě.
Tenzní bolest hlavy postihne někdy během života až 80 % lidí, a to jak ženy, tak muže. „Jedná se o tupou tlakovou, někdy svíravou bolest na temeni, ve spáncích nebo v čele. Provází ji pocit přecitlivělosti až pálení na temeni a zvýšené napětí šíjových svalů a svalů v oblasti lebky. Záchvaty trvají minuty až dny. Nejčastější příčinou jsou psychické faktory, jako je například stres, přepracování či nedostatek odpočinku,“ říká MUDr. Marek Hakl, primář Kliniky algeziologie a preventivní péče Medicinecare v Brně. Tyto bolesti mají odlišný charakter než migréna – tenzní bolest není tak silná a neznemožňuje vykonávat běžné denní aktivity. K bolesti hlavy může vést i nedostatečný příjem vody.
Migréna je oproti tomu charakterizována jako ostrá, pulzující bolest střední nebo těžké intenzity. Obvykle trvá 4 – 72 hodin, ve většině případů je provázena nevolností, ve 30 % pak zvracením a řadou dalších nepříjemných příznaků. „Součástí záchvatů je také přecitlivělost na zevní podněty – světlo, hluk nebo pachy. Migrenóznímu záchvatu u zhruba 20 % pacientů předchází tzv. aura, která ovšem může přetrvávat i ve fázi bolesti. Nejčastější bývá aura zraková ve formě rozmazaného vidění, jiskření či různých svítících obrazců, nebo naopak výpadku zorného pole,“ vyjmenovává Hakl.
Méně se vyskytuje aura sluchová (zvonění v uších, pískot, oslabený sluch), čichová (pachy typu kouř, spálenina), mravenčení či brnění v končetinách nebo v obličeji, výjimečně i poruchy řeči či ochrnutí. Při migréně se může vyskytnout jediný typ aury nebo jejich kombinace. Mechanismus vzniku migrény je komplexní, zahrnuje genetické, anatomické, fyziologické a farmakologické faktory působící v mozku. V řadě případů lze určit spouštěče migrény – od hormonálních změn přes stres, atmosférické vlivy, poruchy spánkového režimu, dietní chyby až po senzorické podněty. Je známo, že migréna se v některých rodinách vyskytuje po několik generací v širokém příbuzenstvu (až 70 %). Ženy jí trpí zhruba třikrát častěji než muži.
Při léčbě tenzní bolesti hlavy nebo slabších až středních záchvatů migrény většinou postačí klid, odstranění příčiny stresu a včasné užití běžného analgetika v dostatečné dávce (např. paracetamol, ibuprofen). Lze použít také kombinovaná analgetika. Z volně prodejných léků je to například Migralgin®, jehož výhodou je, že využívá kombinaci tří účinných látek – paracetamolu, kyseliny acetylsalicylové a kofeinu, což zesiluje jeho účinnost a také zkracuje dobu nástupu účinku.
