Socialistické školní pomůcky: Kde se sháněly aktovky, jak vypadal penál a čím si děti zapisovaly poznámky v hodinách?

Dneska by byla tato školní aktovka pro smích
Zdroj: archiv Extra
Dneska by byla tato školní aktovka pro smíchSocialistická početniceUčebnice dítka školou povinnéhoPastelky v kovovém pouzdru byly klasikou+ 3 fotky+ 4 fotky
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Pamatujete si, jak nesnadné bylo shánění těchto věcí za minulého režimu a jak vůbec tehdejší aktovky, sešity, učebnice a ostatní pomůcky vypadaly?

Redaktor
Redaktor 21. září 2018

Největší životní změnu představoval začátek školního roku pro prvnáčky, kteří se setkali s novou autoritou v podobě učitele a také se museli vyrovnat s novým prostředím. První třída také znamená první školní brašnu – tedy velkou událost. Vzhled aktovek v sedmdesátých letech ale takové míře výjimečnosti neodpovídal. Tehdejší brašny totiž nevypadaly nijak pěkně a svým vzhledem spíše připomínaly aktovky, s nimiž chodili tatínkové do práce.

Hlavním výrobcem školních tašek v Československu byly Kožedělné závody Klatovy, neboli Kozak. Inovace ve vzhledu aktovek přišly až na konci sedmdesátých let, kdy se na nich objevily kupříkladu obrázky od Disneyho či jiní kreslení hrdinové.

Je to tady, první třída znamená velký zlom.
Mohlo by Vás zajímat:

Máte doma budoucího prvňáčka? Jak ho připravit, že z něj za pár dní bude školák?

Další nezbytnou školní pomůckou byly učebnice, tedy čítanky, slabikáře či početnice. Ty byly v oběhu pěknou řádku let a také podle toho mnohdy i vypadaly. „Zdobily“ je ilustrace malých pionýrů, početnicové letky migů či rudých hvězd. Z obrázků je patrné, jaké bylo ideální rozdělení rolí v rodině a dětem bylo dáváno příkladem i vysoké pracovní nasazení maminky a tatínka. Monopol na výrobu učebnic mělo Státní pedagogické nakladatelství, na Slovensku Slovenské pedagogické nakladateľstvo.

Pro sešity, igelitové obaly a ostatní potřeby se chodilo do papírnictví, kterému se někdy říkalo zkratkou Narpa – národní papírnictví. Rozdíl oproti dnešku byl v tom, že si nikdo nebyl jistý, zda sežene vše, co potřebuje. Obzvlášť těžké bylo shánění obalů na sešity a učebnice. Sešity měly jednotný vzhled, jediný rozdíl byl v jejich velikosti.

Psací a jiná pera vyráběl Centropen, který v šedesátých letech produkoval dva a půl milionu plnících per ročně. Pokrok následně zaznamenala pera s inkoustovými bombičkami, která nešpinila. Úžasnou novinkou byly také fixy vyráběné v závodě skláren Kavalier. Hlavním výrobcem psacích potřeb ale samozřejmě byl a doposud je podnik Koh-I-Noor. Jejich pastelky, gumy, vodovky či rýsovací potřeby jsou ceněné dodnes. 

Cvičitelka Hanka Kynychová: Tři roky jsem žila s tyranem, bití mi přišlo normální

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články