Facebook
Instagram
Nemusel to dělat, ale stejně riskoval život pro cizí děti úplně jiné národnosti. Z okupovaného Československa zachránil 669 židovských dětí před koncentračním táborem tím, že jim zajistil odjezd do Anglie. Kdo byl tento hrdina, který se dožil tak vysokého věku?
Narodil se do rodiny židovsko-německého obchodníka Wertheimera v Londýně. Jeho rodina se do Anglie přistěhovala v roce 1907 a přijala příjmení Winton. Po vychození základní školy v Hampsteadu (dnes část Londýna) navštěvoval internátní školu ve Stowe a ještě před složením maturity se zaučoval ve Vojenské bance. Později odjel k příbuzným do Německa a získával praxi v různých bankách v Hamburku, Berlíně a nakonec i v pařížské Národní bance. Počátkem třicátých let se vrátil do Anglie, kde v důsledku hospodářské krize rovněž vystřídal několik bankovních domů. Během dovolené (v zimě 1938) se rozhodl zapojit do záchrany židovských dětí z Československa, kterým až do vypuknutí druhé světové války pomáhal dostat se do Velké Británie. Během války sloužil u RAF, kvůli slabšímu zraku však pouze v administrativě, přestože pilotní kvalifikaci získal už před válkou. Z RAF byl propuštěn v roce 1945 v hodnosti Flight-lieutenant. Po válce se opět věnoval bankovnictví ve Velké Británii.
Záchrana dětí
Po nástupu nacistů k moci vzniklo několik dobrovolnických organizací, které pomáhaly pronásledovaným a diskriminovaným emigrovat z Německa a později i z anektovaného Rakouska a z postoupených částí Československa. Pomoc spočívala jak v poskytování finanční apod. pomoci, tak i ve vyjednávání s úřady států, které byly ochotné uprchlíky přijmout a kterých v případě židovské emigrace opravdu nebylo mnoho. Hned několik takových organizací bylo založeno z iniciativy kvakerské církve, mezi jinými i Britský výbor pro uprchlíky z Československa (British Committee for Refugees from Czechoslovakia, BCRC). Po křišťálové noci si v těchto organizacích uvědomili, že Židé pod vládou nacistů jsou v přímém ohrožení života a upravili svoji taktiku – namísto záchrany celých rodin se snažili dostat ze země alespoň děti tím, že jim našli adoptivní britské rodiny.
V prosinci 1938 učitel Martin Blake, jeden z pracovníků BCRC, požádal svého přítele Nicholase Wintona, který se zrovna chystal na dovolenou do švýcarských Alp, aby namísto lyžování odjel do Prahy a pomohl pražské kanceláři BCRC, organizovat dětské transporty. Pro každé dítě do věku 17 let bylo nutné získat náhradní rodinu ve Velké Británii a kauci ve výši asi 50 liber, potom již nebyl problém získat pro ně britské vízum a povolení k pobytu. Byla založena Dětská sekce BCRC, kterou řídil Winton z Londýna, kde s pomocí své matky a několika dalších dobrovolníků vyhledával adoptivní rodiče, vyřizoval adopce u britských úřadů a získával příspěvky na kauce. To všechno vedle své normální práce. V Praze mezitím Trevor Chadwick, nový vedoucí pražské pobočky BCRC, shromažďoval potřebné dokumenty od rodičů, kteří měli zájem poslat své dítě do Anglie a vyřizoval u německých okupačních úřadů povolení k vycestování. To vše pod neustálým dohledem gestapa.
První Kindertransport (dětský transport) z Prahy byl vypraven 14. března 1939 s pouhými dvaceti dětmi. Nejpočetnější byly transporty červnové (každým mělo odjet 100 až 200 dětí). Často se jednalo o děti židovských uprchlíků z Německa a anektovaného Rakouska, kteří před mnichovskou dohodou hledali azyl v Československu a více než čeští Židé si uvědomovali závažnost nacistického nebezpečí a současně už často neměli dost prostředků, aby mohli vycestovat spolu s dětmi (kauce za dospělého byla 200 liber, nehledě na to, že získat vízum uprchlíka bylo mnohem složitější než vízum pro dítě adoptované ve Velké Británii). Poslední úspěšný dětský transport byl vypraven 2. srpna 1939, kdy celkový počet zachráněných dětí dosáhl 669. Úplně poslední vlak s 250 dětmi byl vypraven 1. září 1939, ale byl zastaven a poslán zpět, protože ve stejný den vypukla druhá světová válka.
Za své činy byl sir Nicholas Winton mnohokrát vyznamenán. Mnohokrát po válce navštívil Prahu, kde se také slavily jeho sté narozeniny. Zemřel v neuvěřitelných 106 letech. Za svého života byl nominovaný i na Nobelovu cenu.
„Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl.“
