Skutečné pozadí filmu Requiem pro panenku: Pekelné dětství jedné dívky vyústilo v požár s 26 mrtvými

Skutečné pozadí filmu Requiem pro panenku: Pekelné dětství jedné dívky vyústilo v požár s 26 mrtvými
Zdroj: Reprofoto Youtube
Drama Requiem pro panenku bylo natočeno na motivy skutečných událostí. V roce 1984 došlo v Ústavu sociální péče v Měděnci k tragickému požáru, během kterého zemřelo 26 dívek.Byť snímek vychází z reportáží Josefa Klímy, velkou inspirací režiséra Filipa Renče byl slavný Přelet nad kukaččím hnízdem.Johanka je inspirována skutečnou postavou, jen s tím rozdílem, že v reálu dívka neuhořela, nýbrž si zlomila vaz.V roce 1991 bylo Requiem pro panenku hojně navštěvovaným filmem, vidělo ho 445 705 diváků.+ 3 fotky+ 4 fotky

Film Requiem pro panenku je dnes již klasickým počinem režiséra Filipa Renče. Věděli jste však, že se inspiroval skutečnou událostí? Život Evy Kováčové, ze které se stal později René Lízna, byl plný týrání a zneužívání.

Kamil Šivák
Kamil Šivák 09. 02. 2021 16:00

Čtrnáctiletá Marika se kvůli administrativní chybě dostane do dětského domova pro mentálně postižené děti, ze kterého není úniku. Vychovatelky používají natolik nelidské a drastické metody, že se dívka rozhodne svou situaci řešit zoufalým činem. Na film Requiem pro panenku z roku 1991 se můžete podívat dnes ve 22:00 na CS Filmu.

Neměl ji nikdo rád

Eva měla od začátku smutný život. Ihned po porodu ji matka pohodila ve sklepě, a kdyby holčičku nenašli sousedé, pravděpodobně by brzy zemřela. V šesti letech se bohužel vrátila zpět ke své rodině. A začalo pravé peklo. „Máma s tátou mě hodně kopali do hlavy,” uvedla pro server iDNES.cz. „Do podpaží mi dávali horkou kukuřici, a když přijela návštěva, zavázali mi oči a já pak musela každému políbit zadek a uhodnout, kdo to je.” 

Přestože přiznala, že byla často nesnesitelná, takové chování si nezaslouží nikdo. V té době si také začala uvědomovat svou transsexualitu. Srovnat se s tím zabere čas, a než se tak stane, může nastat období vzdoru a agresivity. Poté, co ji ve dvanácti letech znásilnil otec, utekla z domu. Pryč od něj a věčného zavírání do sklepa. Protože ji matka považovala za malou lhářku, Eva se rozhodla požádat o pomoc chomutovskou sociálku.

Osudové tragédie

Sociální pracovnice chomutovského úřadu poslaly dívku do Ústavu sociální péče v Měděnci, který byl však určen těžce mentálně postiženým dívkám. Evě se to samozřejmě nelíbilo a byla čím dál agresivnější. Vychovatelky se ji zase snažily zkrotit nejrůznějšími, mnohdy i brutálními metodami. V zařízení vydržela čtyři roky, než se v ní 1. listopadu 1984 něco zlomilo. Založila požár, v důsledku kterého zemřelo 26 chovanek ústavu. Eva si za to odkroutila devět let za mřížemi a na svobodu se dostala až díky amnestii prezidenta Václava Havla. Po propuštění se odhodlala k odvážnému kroku – z Evy se po několika operacích stal René.

René se ke žhářství vrátil ještě jednou, když podpálil byt, ve kterém bydlel se svou švagrovou Alenou. Vědomí toho, co udělal, společně s traumaty, jež musel prožít, v něm vyústilo do tragického rozhodnutí. V červenci 2014 ukončil svůj život skokem pod vlak.

Zdroje informací:

Česká televize: Requiem pro panenku

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články