Facebook
Instagram
Matky dcerám často mluví do života, ale téměř vždy pro to mají důvod. S Věrou její dcera už pár let nemluví kvůli tomu, jak jí matka rozmlouvala manželství s vojákem. Věra ale pro to měla pádný důvod, jen ho zatím neměla možnost dceři prozradit.
Moje dcera si vzala vojáka. Když jsem Martina poprvé potkala, líbil se mi, ale jeho povolání mi vadilo. Několikrát jsem se ohledně toho s dcerou pohádala. Ptala se mě proč, ale nikdy jsem jí neřekla pravý důvod. Prostě jsem jí tvrdila, že se mi vojáci nelíbí, že chci mír a že se bojím, že doma bude nosit zbraň a ublíží jí.
S dcerou jsme se po rozvodu definitivně odcizily
Považovala to samozřejmě za hloupost. Odrazovala jsem ji od svatby, ale nedala si říct, až se vyslovila, že jestli nebudu ochotná ji podpořit, na svatbě mě nechce. To jsem nemohla dovolit. Ustoupila jsem, dcera se vdala, Martina povolali do služby, vrátil se jako jiný člověk a jejich manželství skončilo rozvodem.
Nakonec jsme se pohádaly i my dvě, protože jsem nedokázala držet jazyk za zuby a prostě jsem jí musela oznámit, že jsem jí to přece říkala a že mě měla poslechnout. Už pár let se mnou nemluví, tak jsem nikdy neměla možnost jí vysvětlit, proč jsem nechtěla, aby si vzala vojáka. Třeba si to přečte tady.
Můj otec byl voják a zažíval příšerné věci
Neměla bych se divit, že si vybrala právě vojáka. Přeci jen její děda, můj otec, byl voják z povolání a nosil uniformu na všechny slavnostní večeře a rodinné sešlosti, protože na ni byl nesmírně hrdý. Vídala ho tak odmalička. Celá rodina ho držela v úctě, všichni se na něj mohli spolehnout a obrátit se na něj, pokud se jim nedařilo.
Můj otec si ve službě ale zažil své. Nikdy jsme o tom doma nemluvili, ale když zemřel, našla jsem jeho deníky, kde vše popisoval a u některých příběhů se mi tajil dech. Líčil vojenské operace, o kterých jsem nikdy ani neslyšela, do detailů, které mě děsily. “Mami, tys o tomhle všem věděla?” ptala jsem se mámy, která nad tím jen mávla rukou. Prý měl otec vždy bujnou fantazii, zvlášť když se vrátil z nějakých vojenských cvičení.
Začala jsem pátrat a zjistila jsem, že nejezdil na cvičení, ale opravdu se účastnil přísně tajných vojenských operací v cizině a zámoří, kde byl svědkem příšerných věcí. Mučení, zabíjení vojáků i civilistů. Když se vrátil, nesměl o tom mluvit, a tak si vedl deníky, které moje máma považovala za výplody jeho fantazie a nevěnovala jim pozornost.
Nechtěla jsem, aby dcera trpěla stejně jako matka
Čím víc jsem tátovy deníky četla, tím víc mi docházelo, jak se pokaždé, když se vrátil, změnilo jeho chování. Jak se mu střídaly nálady a zavíral se v ložnici a nikdo k němu bez zaklepání nesměl, jinak zuřil. Došlo mi, že můj táta celý život trpěl tím, co viděl, ale nikdy to nemohl nikomu říct.
Když během mého pátrání vyšlo najevo, že máme přístup k těmto informacím, deníky nám byly zabaveny a já i máma jsme musely podepsat papíry, které nás zavazovaly k mlčenlivosti. Ani bych si o tom veřejně nepřála mluvit, ale díky nim jsem aspoň pochopila, s čím se můj otec potýkal a proč máma pořád říkala, že “život s tvým tátou není jen tak, jen si nemysli”.
Když si moje dcera přivedla domů vojáka, bála jsem se, že její život také nebude jen tak, a nechtěla jsem, aby se musela potýkat s někým, kdo před ní celý život bude schovávat, kdo je a co si prožil. Upřímně doufám, že si to přečte a pochopí a třeba spolu znovu začneme mluvit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
